Po delší odmlce kdy v podstatě nebylo o čem psát se stále pravidelně každý druhý víkend  snažíme prohrabat pod Harbechy závrtem č.1. Od února se potýkáme s odstraněním uvolněných kulis a zmenšením těženého profilu. Většina těžěného materiálu putuje až na povrch kde jím obsypáváme skruže. Za chvíli nebude již co obsypávat tak asi zasypeme celý závrt :-). V současné době je osazeno devět skruží a celková hloubka asi 20m. Na současném dně se konečně oprané balvany zvětšují a průvan ukazuje jasný směr.

Ládinek

foto: Ota Šimíček

Klubová akce: Ládínek Velký a Malý, Zdenál, Jaroušek, já. Vždycky začínám report z klubové akce tím, že dřina, zase dřina. Dneska jsme začali mírným, ale příjemným spestřením. Na Našem Harbechu to prostě žije, i když někdy je to stereotyp. Tentokráte děvčata na koních nám na dlouhou chvíli spestřily začátek pracovní akce. Aj šlivovičku pily. Třeba za 14 dní přijedou znovu. My pak odcházíme na závrt č.1. Po spuštění v pořadí již šesté skruže, se nám opět přiblížila hrana našeho závrtu. Ještě pořád těžíme z úplnýho dna a zasypáváme za skruž. Bohužel je už to zdlouhavý a obtížný. Je nezbytné hlídat přechod okovu do skruží, né vždy se mu chce. Na samotným dně obnažujeme slibný kout a doufáme, že příště a příště už to konečně pustí. Detailní popis zatím neuvádím, dočkáte se. Z díry vylézáme za tmy a za tmy odjíždíme ze samoty do hospody. Příjemné chvíle jsou zde dotahovány dalšími plány,  kterých je spousty.Na některých fotografiích je vidět naše nedočkavost a sestup pracantů na
úplné dno.

Takže snad někdy příště.

Klubová akce: Jaroušek, Vítek, Roman, Vašík, Ládínek Malý a Velký, Jirka, Hanka, já. Na samotě se scházíme v pravidelný čas co 14 dní. Předpověď počasí vlastně jedna velká hrůza. Jsme jako vždy připraveni napínat plachty proti dešťům, větrům, zimě. Ale nic se vlastně nekoná. Počasí k nám vzhlíží s pokorou a čeká, kdy už to pod toho Harbecha provalíme. Ale zřejmě všechno má svůj čas, tak jako náš průstup podzemím pod Harbechem. Je to vlastně sranda, když si vzpomenu, jak jsme zarytě bádali okolo Společňáku, závrtu č.17, č.18 a pod. Matně jsme vnímali, že kdysi Adamováci otevírali u Konrádova dvora závrt č.3 a něco objevili a pak se to zřítilo a upadlo v zapomění. Až jednoho dne jsme sehnali dostupnou literaturu, vrhli se na závrt č.3 a objev na sebe nenechal dlouho čekat. Závrt č.1 nám dává zabrat více. Né, že bychom nevydrželi, ale on se brání. Na fotkách vidíte přísun další skruže a pohledy nahoru, tak už hodně zmenšenou vstupní šachtou. Na samotným dně těžíme a těžíme. Zatím veškerým vytěženým materiálem zasypáváme skruže. Jak dlouho to bude možný, těžko říci. Ale vše máme vymyšleno. Jinak moje srdce jeskynního fotografa plesá, vše jedna nádhera. Můj sen o jeskyňářské
oblasti zahrnující jeskyně Svážná, závrt č.1, závrt č.3 a jedna zatím neznámá jeskyně /pro Vás/se silně naplňuje. Takže paráda. Chystám pár fotek o bádání našeho jeskyňářskýho  klubu v našich jeskyní
a na Maganiku,  tak se těšte.

Takže snad někdy příště
Velký Oťas

Co více si může vlastně Suchožlebák přát? Mrazivý den na Našem Harbechu, objevy na závrtu č.3,
krásnou šachtu na závrtu č.1, mraky pracantů na klubové akci. To vše se nám plní, ale nepředbíhejme.
Účast: Robin, Vítek, Martin, Jaroušek, Ládínek Velký a Malý, Jirka a jeho brácha, Oťas. Dnešní den jsme si dali za cíl pustit skruž č. 5 do našeho závrtu č.1 na planině Harbechy. Bez problémů takto činíme za pomoci strojů. Jen matně vzpomínám na namahavé ruční spouštění na závrtu č.17, kde jsme
jich tenkráte naskládali celkem 18. Nyní jich tolik nehrozí, max. 12, ale uvidíme. Nyní se již skruže pasují
do připravených H a vrtulí pro uchycení žebříků. Velký Ládínek vše pečlivě připevňuje a ještě v nejnižších partiích  našeho závrtu připevňuje plandající žebřík. Na nejnižším místě kopané široké šachty nás neustále vede průvan a Robin co by velký geolog se rozplývá na vrstvami. Má pravdu. Všichni již vyhlížíme nějaký ten volný průchod do očekávaných prostor. Ale netlačte na nás, dočkáte se. Na planině Harbechy se provádí opět při mrazivém počasí povrchový průzkum s fantastickými výsledky, ale
ty si necháme pro sebe. Skruž číslo 5 je do polovic zasypána a příště to dokončíme.

Velký Oťas

Po 14 dnech vyrážím už v pátek a to nějak brzo. Je před Vánoci, nicméně CHKO svolává ZO
do Blanska na 16.30 hod. už v pátek. Nebojte, ani rajonizace , ani komerce se to netýká. Někeří
se omluvili, někteří poslali vyjádření a někteří dojeli. Skupiny o tomto jednání budou informováni.
Na můj vkus nás tam bylo málo. Schůzka po 18 hodině končí a já odjiždím na Skalák, mám zde sraz
s malým Ládínkem a jdeme trochu pojeskyňařit. Myslím, že velmi příjemně strávený čas. Je teplo, takřka jako v létě. Večer pak základna a spánek. Druhý den se scházíme tradičně po 10 hodině na samotě na Harbechu. Účast: malý Ládínek, Jaroušek, Vítek, Jirka, malý Jirka, já a na chvilku Zdenál. Nás čeká tradiční obsypávání skruže č.4 a to se nám asi za 4 hodiny podaří. Dolů jde Vítek, Jirka, obsypává Jaroušek a Oťas. Příště nás čeká usazování, tentokráte v pořadí již 5. skruže. Na samotným dně rozšiřujeme tak už velkou prostoru s nadějí, že to uskočí a koridor pod Harbechy stále čeká na Suchožlébáky, aby ho už konečně objevili. Všem  poděkování za dnešní dřinu, takže snad někdy příště. A nějak to na Našem Harbechu žije a to je dobře.

Velký Oťas

Klubová akce na závrtu č.1 na Harbechu. Účast: Zdenál, Jaroušek, Hanka, Malý a Velký Ládínek,
Oťas, odpoledne Malý Jirka. Těžko bych si představil, že my Suchožlebáci máme takovou výdrž. Pořád
na jednu lokalitu a dřít a dřít. Samota nás vždy přivítá vlídně a počasí, to je dobrý. Jaroušek se nabízí, že pomůže autem a my se nebráníme. Skruž č.4 je spuštěna a může začít zahazování. V podzemí mizí Ládínek, Zdenál, Hanka a pak ještě Jaroušek a těží a těží. Prostor za skruží je velký, takže sypeme. Velkýho Ládínka používáme na vysoce odborné práce okolo žebříků, betonování a další. Na mě zbylo opět míchání, takže na něm nemám co zkazit. Opět mizí připravená směs do podzemí. Jen matně vzpomínám na závrt č.17, kde jsme kopali až do nějakých 39 metrů, ale to se zde nebude opakovat. Na jídlo se střídáme, takže provoz spodního vrátku se vlastně vůbec nezastavil. Spodní prostora se neustále zvětšuje a prohlubuje. Nebojte o všem zajímavým se dozvíte. Na samotným dně  jsou větší balvany a zatím moc náznaku není. Počítáme s odskokem pod pravou stěnu a koridor pod  Harbechem stále neobjeven, čeká na nás Suchožlebáky. Závrt č.3 je jeden z přítoků a neřeknul vůbec poslední slovo a závrt č.1 je další z přítoků směrem na koridor.

Takže snad někdy příště.

Oťas

Klubová akce – účast: Jaroušek, Vítek, Ládínek Velký a Malý, Oťas. Se 14 denní pravidelností se scházíme na závrtu č.1. Počasí je dneska  příjemné a tak nám nic nebrání. Hlavním úkolem dnešního dne je spuštění již v pořadí čtvrté skruže, které však  není úplně jednoduché. Je potřeba vše dopředu změřit, narýsovat a hlavně na obou skružích velmi přesně připravit sklon. Ujímá se toho, je to přeci odborná práce Ládínek Velký. Asi po 2 hodinách je vše připraveno. Samotné spuštění od dob, kdy ho provádíme silou strojů, není až takový problém.  Skruž je tedy spuštěna, upevněna do připravených H a hlavně betonovat a betonovat. Nahoře jsem zůstal já a Jaroušek a tak mícháme a mícháme a plníme požadavky betonářů dole. Mícháme, protože máme centrálu, silou strojů. Několik pytlů připravených se posupně pomalu ztrácí v podzemí v podobě tuhnoucích směsí. Sil však postupně ubývá a taky je pomalu již tma, když prohlašujeme, tak teda dobrý. Přeci jen chvíli těžíme a těšíme se za 14 dní , kdy budeme těžit ze samotnýho dna. Nepředbíhejme, dočkáme se. Ještě tak matně vzpomínám na svoje první začátky v Krasu. Kdy to přesně bylo, asi rok 1971, kdy jsem prvně vyrazil na opravdovou výpravu. Jenom bych podotknul, že jsem od 1. do 9. třídy seděl v jedné lavici s Petrem Burkhardtem
synem velkého jeskyňáře. Takže jsem vlastně měl všechno nalajnovaný. Určitě jsme se rozhodovali, tak jako každý mezi krasovým lezením a jeskyňářstvím a dělali obě dvě věci na plný pecky. Ale okolnosti a vývoj šel dále. Takže příště budu pokračovat a koridor pod Harbechem je stále neobjeven a čeká /to doufám/ na Suchožlebáky.

Oťas

Účast na dnešní klubové akci: Jaroušek, Zdenál, Olda, Ládínek Velký a Malý, Hanka, já.
Tak jsem si vždycky říkal, že budu pracovat v každým počasí a dneska, tak se tedy Suchožlebáku ukaž. A ukázal se. Všichni děláme, jak kdyby svítilo sluníčko a vše kolem kvetlo. Ale opak je pravdou. Chčije a chčije a to tak pořádně, že i Jaroušek se shání po deštníku. Tak se tedy nějak popakujeme na naší samotě a cestou k závrtu. Hodně z nás mizí hned do podzemí a na ostatní je rozdělat oheň. A kupodivu se to snad i podaří. V podzemí se zatím zvětšuje  prostora pod skružemi, když  vybíráme absolutně čistý profil šachty. Místo za skružemi je omezeno, ale dneska ještě vystačí. Na absolutním
dně se těží a opět betonuje a dál se špekuluje nad tím, jak vlastně vyřešit přechod těženýho materiálu do skruže. Padají určitý návrhy a tak na nich budeme do příště pracovat. Předpokládáme ještě asi 2-3 metry, kdy šachta uskočí a profil se zmenší na únosný. Průvan je však spravedlivý a pozorný náš vůdce. Prostor za třetí skruži se tedy zaplnil a nám nezbývá, než to tedy dnesky odpískat. Už se beztak začíná smrákat a únava je tak akorát. Takže popakovat, zpět na samotu a pak odjezd do naší milované hospůdky. Takže snad někdy příště. Jo, a všem obrovský dík za dnešní dřinu.
Ještě tak matně vzpomínám na první náš kopaný závrt č.17 na Našem Harbechu, ale to bylo kdysi a za jiných podmínek. Radši moc nevzpomínat, bez motorového vrátku, betonu, nachystaných trámů, dřev,
zavěšování, to to šlo pomalu, o hodně pomalu. A koridor pod Harbechem je stále neobjeven a třeba /doufám/ čeká na Suchožlebáky. Příště budu pokračovat.

Velký Oťas