Závrt Společňák, foto J. Šanda
ZO ČSS 6 – 14 Suchý žleb je jednou ze základních organizací (ZO) tvořících Českou speleologickou společnost (ČSS), působících na území Moravského krasu. Vznik naší skupiny souvisí s velkým rozvojem amatérské speleologie po druhé světové válce, kdy na území tehdejší ČSSR vzniklo mnoho více či méně organizovaných jeskyňářských uskupení. Zájmové území skupiny dnes představuje rozmanitá oblast, zahrnující levou stráň krasového kaňonu Suchý žleb, planinu Harbechy a pravou stráň Lažáneckého žlebu s řadou lokalit, jako např. Kravská díra, Kalovy propasti, j. Suchožlebská zazděná a j. Králova, objevené převážně při stavbě silnice mezi Skalním mlýnem a Ostrovem u Macochy, závrt Společňák na Harbechách, do nějž se prokopali rudičtí horníci ve 20. letech minulého století a Lažánecká jeskyně, nacházející se v nevelkém lomku ve stejnojmenném žlebu. Naše ZO rozšířila výčet významných lokalit především objevem jeskyně Svážná studna (Lažánecký žleb, 2002), poněkud kuriózním nalezením pokračování Kravské díry a především objevem podzemních prostor pod závrtem č. 3 na Harbešské plošině (2012).
Velji vrh, Černá Hora, foto P. Dvořák
Expediční činnost: Moravský kras byl po dlouhou dobu hlavním a jediným cílem moravských jeskyňářů. Ještě dlouho po druhé světové válce přitahovalo českou speleologickou obec především Absolonovo „mystériem Moravského krasu“. Avšak již před objevem Amatérské jeskyně se začal prosazovat nový trend, který sílil přímo úměrně s tím, jak stále detailněji probádaný Moravský kras ztrácel na atraktivitě a jak se zlepšovaly lezecké materiály a techniky, umožňující stále náročnější výpravy do podzemí. České vápencové oblasti dávno ztratily to, co bylo jednou z hlavních objevitelských motivací a to možnost explorace v neznámém neprobádaném terénu, která hluboce kontrastovala se zápasem mezi amatérskými a profesionálními speleology o jeden systém na území, kde byla snad největší koncentrace jeskyňářů na km2 na světě. Tak se stalo, že se pozornost lidí začala obracet i jiným směrem, než jen k moravskému „bermudskému trojúhelníku“ mezi Sloupem, Holštejnem a Macochou, nebo Rudickému propadání, Býčí skále atd., a že víkendové pobyty na „boudách“ začaly střídat dlouhodobější pobyty v exotičtějších oblastech. Znovu došlo na hledání nových, neznámých vchodů, přidaly se sestupy do hlubokých propasťovitých systémů kde večerní posezení v hospodě nahradily podzemí bivaky, pevně ukotvené žebříky lana a místo prokopávání zavalených a sedimenty zanesených chodeb se bylo třeba vyrovnávat s impozantními vertikálami a lezecky náročnějšími pasážemi.
Kozí díra v – 500 m. Foto. P. Čáslavský.
Suchý žleb se na tomto trendu podílí aktivné od konce 70. let 20. stol. Nejprve přišly na řadu sportovní sestupy do tehdy známých propasťovitých systémů v Polsku, Rumunsku a Francii a nedlouho poté i vlastní výzkum v bývalé Jugoslávii, dnes Černé Hoře. Členové Suchého žlebu stanuli nejen na dnech nejhlubších jeskyní světa (Jean Bernard, Krubera-Voronja), ale také objevili vlastní nové lokality, z nichž poslední nalezená dosáhla hloubky 1162 m, čímž se stala první českou jeskyní, přesahující magickou kótu jednoho kilometru.Více v následujících odkazech: