Neříkám, že končí prázdniny, nicméně Suchožlebáci rozjíždí opět pracovní akce. Myslím, že účast dneska bohatá: Martin, Roman, Jaroušek, Velký a Malý Ládínek, Zdenál, Hanka a 3 hosté VelkýOťas. Jeskyně Společňák. Na lokalitě dokončujeme některé nezbytné činnosti dle dohody.Na závrtu č.1 opět betonujeme a pomalu se posouváme ke dni, kdy půjdeme opravdu do nového. Lokalita je vzorně zabezpečena a předkládáme pár fotografií z nejnižších míst. K betonáži používáme rychloschnoucí cement, který se osvědčil, i když při menším zaváhání je to potom problém. Za dnešní dřinu všem obrovský dík. Prosím, povšimněte si ztraceného badatele pod otevřeným nebem u závrtu č.1 na Našem Harbechu .
Starší část Suchého žlebu se rozhodla zkoumat toto krásné pohoří od vývěrů. Asi na první pohled daleko jednodušší činnost, než kluci na planině, ale né tak docela. Vyrážíme 19.7. někdy v noci a bez problémů. Ve složení Ládínek Velký a Malý, Jaroušek, Oťas a na místě se potkáváme s Danielem a jeho synem z Francie. V podstatě cíl je jasný, prozkoumat vývěry z planiny nad námi a možná více porozumět. Po načerpání potřebných informací od místních, jsme začali obcházet známé, či méně známe vyvěračky. Určitě napíšeme o našem průzkumu delší zprávu a možná i ve spojení s průzkumem celé planiny. Co lze s určitostí říci, že průstup vývěry nebude v žádném případě snadný. V minulosti se o to pokoušelo už několik výprav před námi. Pár snímků z letošní akce. Po velkých problémech na zpáteční cestě jsme 28.7.2014 ráno v 8 hodin v Brně.
Co vlastně psát o stále se opakujících pracovních akcích, kde pořád betonujeme a betonujeme. Přesto mi to nedá a posílám poslední report před letošními prázdninami. Účast: Jaroušek, Ládínek Velký a Malý, Oťas. Počet je dostačující pro činnost, která nás dneska čeká. Dopoledne postupně dobetonováváme poslední části stropu, pod skružemi. Myslím, že to nebude tak hrozný a půjde to rychleji, než předpokládáme. Mezi labilními bloky házíme kamínky a vypadá to velmi povzbudivě. Padají do 3 metrové hloubky pod nás. Je však potřeba ještě betonovat a další postup bude náš. Dneska nikam nespěcháme, ale máme toho již plný zuby. Takže zakryjeme díru a pokračujeme do naší milovaný hospůdky. Zde probíráme další možnosti na našem závrtu č.1, myslím, že na podzim jsme v novým, ale nepředbíhejme. Jinak všem spřáteleným skupinám přejeme pěkný prázdniny a na připravovaných expedicích hlavně opatrně. Takže snad někdy příště.
Klubová akce na závrtu č.1 na Harbechu, účast: Jaroušek, Ládínek Malý a Velký, Hanka, Oťas. Asi by se v takovým počasí chtělo jít k vodě, ale jsme tady rádi a čeká nás spousty práce. Asi je dobrý říci, že dnes všichni se náramně chceme zchladit dole v díře, ale nejde to. Čeká nás opět celkem dost betonování obnaženého stropu. Jasně vidíme stěny začínající studny, ale asi to ještě chvíli potrvá. Kýbl za kýblem mizí dole s tuhnoucí hmotou, aby vykonal, co jest pro něj dobré a to co nejrychleji zatuhnout. Určitě je čas i na důkladné změření naší díry a zatím je to 16,5 metru hluboký. Určitě by se chtělo pracovat dále, ale jsme pozvaní naší spřátelenou skupinou Rudickou na Velký oslavy na Kurty do Rudice. Při účasti tolika špičkových jeskyňářů byla určitě probrána všechna závážná témata. K tanci a poslechu hrál legendární KNIR.
Účast: Jaroušek, Vítek, Zdenál, Ládínek Malý a Velký, Hanka, Oťas a hosté. Nemyslím si, že jsou naše akce všechny stejné, i když jsou se 14 denní pravidelností. Už jsme se nemohli dočkat. Co nás tedy vlastně dneska čeká? Postupné těžení vrátkem číslo dva, který je umístěn nad druhou (zatím) skruží. Cesta této malé lanovečky je krátká a tak to jde pěkně od ruky. Jako první na samotné dno zalézají Zdenál a Vítek a těží. Jsou tam celkem dlouho a podaří se jim náš závrt prohloubit minimálně o jeden metr. My všichni sloužíme postupně jako míchači betonu, obsypávači skruží, opékači buřtů a pod. Na samotném dně je všechno pěkně proprané a směr je jasný. Pracujeme asi do 17 hod. a pak odjíždíme do naší milované hospůdky. Takže snad někdy příště.
Scházíme se na obvyklém místě a v obvyklou hodinu. Účast:: Zdenál, Jaroušek, Vašík, malý a velký Ládínek a Oťas. Je to příjemné, mít dva vrátky a těžit jen na krátkou vzdálenost přímo za skruž, jde to hodně rychle. Snažíme se těžit a přemýšlet jak se bezpečně dostat tímto né snadným místem. Po pauze přichází řada na spouštění druhé skruže, což úspěšně realizujeme. A potom špekulujeme nad dalším betonováním, dřevěním a hlavně postupem. Opět se opakuji, ale průvan je velmi příjemným společníkem a vodítkem. V současné době máme hloubku asi tak 14 – 15 metrů a jsou spuštěny a usazeny dvě skruže. Takže snad někdy příště.
Před pár dny mi volal Křišek Dudzinski ze Zakopaného, že budou v Moravském krasu, a že by chtěli v pátek k večeru dojít na naši základnu, zajeskyňařit, poseďet, zavzpomínat atd…..
Samozřejmě se domlouváme a v pátek k večeru se potkáváme. Jenom si matně vzpomínám na společné velké akce, které jsme s nimi v minulosti zorganizovali. Od roku 1979, kdy se vlastně nikam, ale vůbec nikam nedalo jezdit jsme společně byli ve Sněžné, Kotlinách, Bandziochu, Ptačí,Velké Litworové, Vysoké, Vecsembuku, Záskočí, Starý hrad a atd. Vyvrcholením spolupráce byla společná akce do Goufre Berger. Ale pojďme dále od vzpomínek, u nás v Krasu jsme je vzali do nedávno objeveného závrtu č.3. Cestou jsme se stavili i na našem současném pracovišti závrtu č.1. A potom na základně proběhlo posezení s dobrým pitím a probrání společných plánů do budoucnosti. Takže snad někde příště.
Posledně jsme si řekli, že bychom dneska už mohli těžit již ze samotnýho dna. Trošku jsme to museli přehodnotit. Účast: Jaroušek, Ládínek Velký a Malý, Hanka, Oťas. Opět transportujeme k našemu závrtu pytle s cementem a opět chystáme směs do podzemí. Před tím důsledné očištění pro betonáž. Bavíme se dlouho dobu jen tím, že nacpáváme hodně hustou směs do stropu a zabezpečujeme možné labilní kameny. Jsme překvapeni, co všechno naše díra potřebuje. Jen zběžně se díváme do pokračování, abychom si připoměli, co nás čeká. To nám však neuteče. Lámeme si hlavy, proč je u nás v šachtě to hnízdo, ale asi to tak má být. Všem patří dneska poděkování za obětavou dřinu. Takže snad někdy příště.
Pokračujeme i dnes s naší pravidelnou zarputilostí. Vše je nachystáno k dnešnímu betonování, těžení a dřevení. Počasí má být dneska hnusné, ale vše je právě úplně obráceně a sluníčko svítí. Takže poloviční úspěch.Scházíme se: Malý a Velký Ládínek, Jaroušek, Roman, Vašík, Oťas. Je potřeba na správnou míru nachystat pletivo do podzemí na naše dřevení. Opět nám pomáhá technika a centrála, bez ní už to asi nějak nejde. Průběžně je zpracován a posléze spuštěn všechen dobře promíchaný cement pro dobetonování první skruže. Vybíráme puklinu, které se na jedné straně úplně zavřela a tak je v dohlednu dřevení jen jedné strany. Při těžbě je první skruž takřka obsypána, takže příště nasadíme druhou a třetí bychom trochu zatočili. Průvan je pohodový průvodce. Všichni už se těšíme, až toto bude za náma a budeme postupovat jen a jen na čelbě. Všude jsou patrny přítoky našeho drobného potůčku.
Je si 17 hodin a už toho všichni máme plný zuby. Takže snad někdy příště.
