Po 14 dnech vyrážím už v pátek a to nějak brzo. Je před Vánoci, nicméně CHKO svolává ZO
do Blanska na 16.30 hod. už v pátek. Nebojte, ani rajonizace , ani komerce se to netýká. Někeří
se omluvili, někteří poslali vyjádření a někteří dojeli. Skupiny o tomto jednání budou informováni.
Na můj vkus nás tam bylo málo. Schůzka po 18 hodině končí a já odjiždím na Skalák, mám zde sraz
s malým Ládínkem a jdeme trochu pojeskyňařit. Myslím, že velmi příjemně strávený čas. Je teplo, takřka jako v létě. Večer pak základna a spánek. Druhý den se scházíme tradičně po 10 hodině na samotě na Harbechu. Účast: malý Ládínek, Jaroušek, Vítek, Jirka, malý Jirka, já a na chvilku Zdenál. Nás čeká tradiční obsypávání skruže č.4 a to se nám asi za 4 hodiny podaří. Dolů jde Vítek, Jirka, obsypává Jaroušek a Oťas. Příště nás čeká usazování, tentokráte v pořadí již 5. skruže. Na samotným dně rozšiřujeme tak už velkou prostoru s nadějí, že to uskočí a koridor pod Harbechy stále čeká na Suchožlébáky, aby ho už konečně objevili. Všem  poděkování za dnešní dřinu, takže snad někdy příště. A nějak to na Našem Harbechu žije a to je dobře.

Velký Oťas

Klubová akce na závrtu č.1 na Harbechu. Účast: Zdenál, Jaroušek, Hanka, Malý a Velký Ládínek,
Oťas, odpoledne Malý Jirka. Těžko bych si představil, že my Suchožlebáci máme takovou výdrž. Pořád
na jednu lokalitu a dřít a dřít. Samota nás vždy přivítá vlídně a počasí, to je dobrý. Jaroušek se nabízí, že pomůže autem a my se nebráníme. Skruž č.4 je spuštěna a může začít zahazování. V podzemí mizí Ládínek, Zdenál, Hanka a pak ještě Jaroušek a těží a těží. Prostor za skruží je velký, takže sypeme. Velkýho Ládínka používáme na vysoce odborné práce okolo žebříků, betonování a další. Na mě zbylo opět míchání, takže na něm nemám co zkazit. Opět mizí připravená směs do podzemí. Jen matně vzpomínám na závrt č.17, kde jsme kopali až do nějakých 39 metrů, ale to se zde nebude opakovat. Na jídlo se střídáme, takže provoz spodního vrátku se vlastně vůbec nezastavil. Spodní prostora se neustále zvětšuje a prohlubuje. Nebojte o všem zajímavým se dozvíte. Na samotným dně  jsou větší balvany a zatím moc náznaku není. Počítáme s odskokem pod pravou stěnu a koridor pod  Harbechem stále neobjeven, čeká na nás Suchožlebáky. Závrt č.3 je jeden z přítoků a neřeknul vůbec poslední slovo a závrt č.1 je další z přítoků směrem na koridor.

Takže snad někdy příště.

Oťas

Klubová akce – účast: Jaroušek, Vítek, Ládínek Velký a Malý, Oťas. Se 14 denní pravidelností se scházíme na závrtu č.1. Počasí je dneska  příjemné a tak nám nic nebrání. Hlavním úkolem dnešního dne je spuštění již v pořadí čtvrté skruže, které však  není úplně jednoduché. Je potřeba vše dopředu změřit, narýsovat a hlavně na obou skružích velmi přesně připravit sklon. Ujímá se toho, je to přeci odborná práce Ládínek Velký. Asi po 2 hodinách je vše připraveno. Samotné spuštění od dob, kdy ho provádíme silou strojů, není až takový problém.  Skruž je tedy spuštěna, upevněna do připravených H a hlavně betonovat a betonovat. Nahoře jsem zůstal já a Jaroušek a tak mícháme a mícháme a plníme požadavky betonářů dole. Mícháme, protože máme centrálu, silou strojů. Několik pytlů připravených se posupně pomalu ztrácí v podzemí v podobě tuhnoucích směsí. Sil však postupně ubývá a taky je pomalu již tma, když prohlašujeme, tak teda dobrý. Přeci jen chvíli těžíme a těšíme se za 14 dní , kdy budeme těžit ze samotnýho dna. Nepředbíhejme, dočkáme se. Ještě tak matně vzpomínám na svoje první začátky v Krasu. Kdy to přesně bylo, asi rok 1971, kdy jsem prvně vyrazil na opravdovou výpravu. Jenom bych podotknul, že jsem od 1. do 9. třídy seděl v jedné lavici s Petrem Burkhardtem
synem velkého jeskyňáře. Takže jsem vlastně měl všechno nalajnovaný. Určitě jsme se rozhodovali, tak jako každý mezi krasovým lezením a jeskyňářstvím a dělali obě dvě věci na plný pecky. Ale okolnosti a vývoj šel dále. Takže příště budu pokračovat a koridor pod Harbechem je stále neobjeven a čeká /to doufám/ na Suchožlebáky.

Oťas

Účast na dnešní klubové akci: Jaroušek, Zdenál, Olda, Ládínek Velký a Malý, Hanka, já.
Tak jsem si vždycky říkal, že budu pracovat v každým počasí a dneska, tak se tedy Suchožlebáku ukaž. A ukázal se. Všichni děláme, jak kdyby svítilo sluníčko a vše kolem kvetlo. Ale opak je pravdou. Chčije a chčije a to tak pořádně, že i Jaroušek se shání po deštníku. Tak se tedy nějak popakujeme na naší samotě a cestou k závrtu. Hodně z nás mizí hned do podzemí a na ostatní je rozdělat oheň. A kupodivu se to snad i podaří. V podzemí se zatím zvětšuje  prostora pod skružemi, když  vybíráme absolutně čistý profil šachty. Místo za skružemi je omezeno, ale dneska ještě vystačí. Na absolutním
dně se těží a opět betonuje a dál se špekuluje nad tím, jak vlastně vyřešit přechod těženýho materiálu do skruže. Padají určitý návrhy a tak na nich budeme do příště pracovat. Předpokládáme ještě asi 2-3 metry, kdy šachta uskočí a profil se zmenší na únosný. Průvan je však spravedlivý a pozorný náš vůdce. Prostor za třetí skruži se tedy zaplnil a nám nezbývá, než to tedy dnesky odpískat. Už se beztak začíná smrákat a únava je tak akorát. Takže popakovat, zpět na samotu a pak odjezd do naší milované hospůdky. Takže snad někdy příště. Jo, a všem obrovský dík za dnešní dřinu.
Ještě tak matně vzpomínám na první náš kopaný závrt č.17 na Našem Harbechu, ale to bylo kdysi a za jiných podmínek. Radši moc nevzpomínat, bez motorového vrátku, betonu, nachystaných trámů, dřev,
zavěšování, to to šlo pomalu, o hodně pomalu. A koridor pod Harbechem je stále neobjeven a třeba /doufám/ čeká na Suchožlebáky. Příště budu pokračovat.

Velký Oťas

I když tento týden s měnším zpožděním, ale přece. Klubová akce Suchožlebáků, účast: Martin, Vašík, Zdenál, Ládínek Velký a Malý, Oťas. Počasí příjemné, podzimní, vlídné. Scházíme se v celkem velké sestavě. První kroky vedou do Svážné. Pořád si lámeme hlavu, kdeže tento 800 metrů dlouhý systém vlastně pouští dále. Bylo učiněno spousty pokusů, ve všech, i odlehlých částech, ale pořád se brání a
brání. Určitě se vrátíme, nebojte. Pár snímků z bádání. Na závrtu č. 1 je situace následující. Těžíme vše
za třetí skruž a předpokládáme ještě dvákrát, než půjde další, tentokráte zatočená. Na samotném dně
obnažujeme další volné dutiny, ale těžíme velmi opatrně. Souběžně betonujeme a betonujeme. Již
při výlezu ze skruží, se badatel ocitne v celkem velké prostoře  a vymýšlíme další ukotvení
pro potřebnou bezpečnost. Nebojte o dalších postupech budete informováni. Okolo 18 hod. toho necháváme, už toho máme plný zuby a jedeme vše probrat do naší milované hospůdky. Příjemná akce.
Takže snad někdy příště.
Oťas

Další z klubových akcí na našem závrtu. Účast: Kalis, Zdenál, Jaroušek a já.
Myslím, že počasí všem kopáčům přeje a máme z toho radost. Tradičně nad ránem vyrážím fotit nikým nerušen. Na planině Harbechy se toho děje spousty, někdy snad budu vyprávět. Vše, jak odtrženo od dnešního uspěchanýho světa a co teprve Suchý a Lažánecký žleb, i zde kromě zvěře nikdo. Nevím, jestli je letos přemnožena. U mě příjemný, nevím co na to říkají lesáci. Pořád, když stojím u samoty na Harbechách, tak přemýšlím, co se vlastně podařilo naší skupině za posledních několik let vlastně objevit v tomto okolí a vytvořit zde vlastně novou super jeskyňářskou oblast. Řidiči, kteří projíždí tajemnými zákrutami okolo Svážné, ani netuší a ani nesundávají nohu s plynu a kousek nad
nimi závrt č.3, závrt č.1 a další tajemné místo. Neprozradím, ale nechte se všichni překvapit, jak doplníme  to neznámé  tajemno, už brzo. Na závrtu č.1 se rozdělujeme,Ládínek se Zdenálem ihned zalézají do podzemí  závrtu č.1 a já s Jarouškem se ujímáme skruží. Ale vlastně jak na to.
Jsou schovány na hraně závrtu, aby nebyly vidět. Vždycky jsem si myslel, že skruž váží 20 kg, no hodně , ale hodně jsem se zmýlil. Za tři hodiny jsou všechny skruže uklizeny v závrtu, aby doufám, že už nikoho nebudou dráždit. A co kluci dole, v tajemným koutě hlásí náš Zdenál postup asi 3 metry, čímž zvětšuje hloubku asi  na 19 metrů. Nám padaly kameny dolů na jiný straně. Potřebujeme dořešit upevnění žebříků, ještě něco dobetonovat. Zatím těžíme druhým vrátkem a příště, ještě budeme
obsypávat. Moc příjemný děravý průvanový řešeto. A to je vlastně dneska všechno, jsme unaveni, ale velmi spokojeni z nových objevů. Nějak se doštracháme zpět na samotu a potom do naší hospůdky“ všechno“ probrat.

Takže snad někdy příště.

Oťas

A tak jsme si s malým Ládínkem řekli, že půjdeme do našeho Společňáku pro pár fotek. Společňák fantastická díra na planině Harbechy byla dlouho osamocena. Již před mnoha lety jsme se pokoušeli v závrtu č. 17 a ten nakonec pustil. To, že se tam objevil CO2 a ten byl zjištěn při návštěva Petra Bosteda /super fotografa/, asi byla náhoda. Naštěstí se nic nestalo a my vylezli. Takže Harbechy postupně odolávaly a ještě odolávají. Ale zpátky k noční návštěvě Společňáku. Obtíženi batohy s foťáky a blesky tedy nějak vyrážíme. Při monotóním slezu do Haly nás překvapuje zvýšený vodní stav. Hala ve Společňáku je však suchá a tak fotíme. Jak se to podařilo, můžete posoudit. Nějak čas pádí a na základnu dorážíme okolo půlnoci. Na základně střetáváme Jarouška, který je zatím v pohodě. Na základně probíráme další možnosti postupu pod teho“ našeho“ Harbecha a pak jen spánek. Ráno je naplánována klubová akce na našem hlavním pracovišti závrtu č.1. Postup je velmi zajímavý a né až tak zdlouhavý. Hloubka 17 metrů je velmi nadějná a povzbudivá. Při postupu na samotném dně nezapomínáme na postupné skružování vstupní šachty. Účast velmi dobrá, postupy nadějné, dnes počasí slušné. Takže snad někdy příště a pozdrav na dálku Kubovi a Šárce, ať se jim v životě daří.

Oťas

Už dlouho se nám nestalo, že by bylo tolik akcí v jeden den a tak obrovská účast,
jaká už dlouho nebyla. A myslím, že se hodně dařilo. Ale začněme pěkně postupně.
Nějak jsme slíbili vyčištění Společňáku a tak  tři z nás odchází na tuto lokalitu. Vše je uděláno. Závrt.č.1 – pokračujeme v betonáži závalu a už se těšíme na těžení v propané šachtě s průvanem. Přesto neodoláváme a těžíme. Měli jsme trochu strach, že druhý vrátek bude po intenzivních deštích nefunkční, ale vše se v dobré obrátilo. Pro příště je vše nachystáno pro osazení již v pořadí třetí skruže. Dále se zúčastňujeme oslavy 20. let Větřáku v Rudici. Proběhla ukázka záchranářů, speleo dovednosti, vystoupení country kapely KNIR, došlo i na tanečky a další. A pak se všichni přesouváme na naši základnu, kde  společně oslavujeme kulaté narozeniny našeho Jarka.