Vladislav Kahle

Publikováno: Speleofórum 1991

Kam v létě? Otázka pravidelně nastolovaná vzniká i tentokrát. Akce to musí být dostatečně důstojná, avšak různé okolnosti, vnitřní i vnější, nás omezují v rozletu. Vítězí umírněná varianta vycházející z vnitřně politických a ekonomických realit výletníků. Navrátíme se do Evropy po svých vlastních stopách.

Odjíždí nás jedenáct 30. června ve třech Škodovkách nacpaných jídlem a benzínem. Hlavním cílem je Francie, oblasti jeskyní Jean Bernard a Gouffre Berger, které jsme navštívili v letech 1984 a 1986. Prvním jeskyňářským cílem je Dachsteinhöhle, která nás však lehce odrazí špatným počasím. Na lanovku nemáme a šlapat v dešti se nám nechce. U spodní stanice lanovky s nedůvěřivým úsměvem vyslechneme stesky rodilé Rakušanky, jaká že je to v Rakousku bída, všechno drahé, všude bují protekce, i byty dostanou jen příslušníci vládnoucí strany. Potichu brumláme – nevíte co tady máte a komunismus na vás. Pokračujeme k jeskyni Hölloch ve Švýcarsku, je však zavřená. Vynahrazujeme si to nádherným táborákem ve svahu vápencového masívu. Kytara zní a je nám dobře, i když jsme žebráci na místní poměry. Přemísťujeme se k Interlakenu. Prší, a tak zalézáme do svazarmovské (nebo jak se to tady jmenuje) střelnice. Pro velký úspěch to další noci opakujeme. Naštěstí ostrostřelci nepřišli. Podnikáme procházku pod severní stěnu Eigeru. Na úpatí mají postavené stany jižní Korejci. Zřejmě se snaží o nějakou novou, nebo aspoň starou cestu. Přejeme jim, aby to přežili. Zajíždíme do Zcrmattu. Pokus o dobytí Matterhornu končí fiaskem, neboť nemáme na vlak. Zadarmo je však koupání v ledovém Ženevském jezeře. Koupaliště s parkem je však oploceno a zavírá se v 8 hodin večer. Jistě proto, aby zde nepřespávali obtížní cizinci. Přes Ženevu vjíždíme do Francie a dostáváme se do míst, která důvěrně známe. V městečku Samöens a jeho okolí jsme strávili 3 týdny v zimě 1984. Navštěvujeme nejhlubší jeskyni světa, tentokrát jen vchodem V4 k prvnímu bivaku. Při povrchové exkurzi se dostáváme vysoko nad horní vchody systému Jean Bernard. Naší snahou je nalézt ještě výše položené vchody do této jeskyně a do paralelního systému, který odkrývají jeskyňáři ze skupiny Vulcain. Pohybujeme se jako houbaři v lese plném hříbků. Co chvíli radostný řev ohlašuje nález. Ve spodní části ukloněného plata jsou propasťovité vchody označeny. Jak stoupáme, značení ubývá, ne tak děr. Nadšení roste. Konečně nacházíme tu pravou. Uprostřed vápencového ostrůvku obklopeného firnoviskem je asi třímetrová, krásně vodou opracovaná jáma, jakoby spodek studny. Pokračování tvoří úzká puklina zaplněná balvany. Holýma rukama rveme kameny z míst, kde ležely tak dlouho. Konečně nahlížíme dovnitř. Puklina se rozšiřuje a podle pádu kamenů odhadujeme hloubku prvního stupně asi na 10 m. Protože nemáme lano, musí sestup počkat na druhý den. Výsledek je povzbuzující. Celková hloubka propasti činí 30 m. Dole končí úžinou, kterou by snad bylo možno překonat. A jestli ji dosud nikdo nepřekonal, tak tam na nás čeká dodnes.

Nasyceni horami a dobrou stravou pokračujeme v cestě. Jsme vypuzeni policií ze silnice a přežene se kolem nás blázinec, ze kterého se posléze vyklube Tour de France. Jednomu z našich mladých členů málem zlomí nohu reklamní plechovka limonády, vržená z rychle jedoucího alegorického vozu. Jak nezodpovědné! Bolest pak musí být utišena větším množstvím piva. Přijíždíme na pastvisko La Molliére ve Vercorsu, východisko k jeskyni Gouffre Berger. Jak zjišťujeme, má tento týden jeskyni pronajatou belgická výprava. Vnikáme do jejich tábora a začínáme unavovat Belgičany, aby nás pustili dovnitř. Kroutí se jak hadi. Protože jsme stejnou situaci sami zažili, je nám jich líto a zanecháváme je jejich osudu. Alespoň jsme si mohli prohlédnout okolí. Zážitek z krásného místa dovršujeme fotbalovým zápasem a táborákem. Na Vercorsu si ještě prohlédneme několik pozoruhodností a pak již Lyon (radostné oslavy 201. výročí Francouzské revoluce – asi, že už to mají za sebou) a Paříž. Celý den hltáme pamětihodnosti, v noci jsme oloupeni. A pak již jen na východ, zpět z Evropy domů.

 Jaká z výletu plynou ponaučení:

• aby člověk poznal, že je žebrák, nemusí jezdit až do Francie
• jsou lidé, kteří okrádají žebráky, což je dalším dokladem toho, jak je vše relativní
• člověk stárne a jeho náhled na věci se mění
• mladí lidé kouří a pijí pivo a měli by toho nechat