Závrt T 4 (U kříže) se nachází na kótě 448 m, severně od silnice Lažánky – Vilémovice, přibližně na ose Společňák – Dolní úzká soutěska v Suchém žlebu, od jehož hrany je vzdálen pouhých cca 100 m. Závrt leží na území vilémovických vápenců, náležející stupni Frasn (svrchní devon), nedaleko jejich rozhraní s vápenci lažáneckými tibetského stáří (střední devon). Původně byl součástí skupiny čtyř závrtů, z nichž se do dnešních dnů zachoval jako jediný.

O otevření závrtu se pokoušeli mezi dvěma světovými válkami nejprve občané obce Vilémovice a těsně po válce V. Novák a spol. Naše skupina zahájila práce na lokalitě v květnu 1970. Pod svrchní, nyní zařícenou, částí šachty jsou vápencové stěny značně členité, s hojnými výčnělky, kapsami a převisy. V hloubce 7 – 10 m dosahovala šachta 2 x 4 m a byla omezena skalními stěnami. Převažuje směr SV – JZ. Tato plocha je silně rozhlodána do svislých rýh, které svědčí o intenzivním vertikálním pohybu srážkových vod těmito prostorami. Již po měsíci narazila šachta v hloubce 10 m na dutinu s balvanitým dnem, z níž vedly dvě horizontální chodbičky. Jejich celková délka je asi 100 m. Jižní chodbička zprvu klesá, má balvanité dno a po 5 m přichází do míst, kde byla hloubena pokusná šachtice, která vyústila do prostor, jež lze považovat za jeden z odtokových systémů závrtu. Zde se chodbička stáčí k J až JV. Strop má chudou brčkovou výzdobu a dno je tvořeno rezavě hnědými písčitojílovitými sedimenty. Severovýchodní chodbička je zajímavá tím, že v jejím hlinitém dnu je vyhlodáno korýtko, které po 25 m ústí do těžko průlezného jícnu propástky asi 10 m hluboké. Propástka má značně členité stěny a bahnité dno je rozbrázděné bahenními puklinami.

Další postup se soustředil na hloubení šachty v hlavním jícnu. Šachta prošla hlinitými sedimenty s vápencovými úlomky a žlutohnědými až červenými, místy na povrchu černými křemencovými valouny až balvany velikosti 50 cm. Úlomky byly slabě tmeleny jílovohlinitými, místy humózními sedimenty, v nichž byla v hloubce 12 m pode dnem závrtu nalezena fosilní kost, která je dle určení R. Musila kost zápěstní (metapodium) soba (Rangifer tarandus). Šachta dosáhla hloubky 18,5 m, v níž byla zastižena menší dutina s balvanitým dnem a průvany.

Na lokalitě T 4 je snad nejzajímavější existence horizontálních jeskyní již 15 m pod povrchem. V žádném jiném z dosud otevřených závrtů, které se nacházejí na Habešské plošině, takové patro zjištěno nebylo. Díky své poloze by se závrt také mohl stát klíčem k vyřešení problému Mrtvého propadání v závrtu Společňák a tím i odvodňování Habešské plošiny.