Ve velkém závrtu (45 x 36 m) na Harbechách byla v roce 1926 po prokopání dna závrtu objevena propasťovitá jeskyně. Kaskáda stupňů pod vstupem (prakticky jedna propast) padá do hloubky 62 m, krátká horizontální chodba vede k Myší pasti – další, 13 m hluboké propasti. Pár kroků od jejího dna začíná Hala – jeden z největších dómů Moravského krasu, zbytek staré mohutné chodby. Do Haly i jejího nižšího pokračování na opačné straně Myší pastí ústí desítky metrů vysoké komíny, její část zvaná Galerie je vyzdobena velkým množstvím brček. Vlastní pokračování Haly je ale na obou koncích zataraseno mohutnými závaly. V roce 1970 byla vykopáním menší šachty v tzv. Mrtvém propadání, tenkrát kratší odbočce Haly, objevena několik desítek metrů dlouhá úzká chodba, která vyústila do prostornější chodby s potůčkem. Tato část Společňáku míří přibližně na sever a tvoří současné odvodňování Haly. V Mrtvém propadání i v Hale se v posledních letech objevil ve zvýšené koncentraci oxid uhličitý.
