Již několik let trpěla část užšího vedení naší skupiny utkvělou představou, že musí spatřit, jak „u zimy magla z jame dimi“, tedy onen pověstný sloup mlhy stoupající v zimě z Maglene jamy v Dragalském polji v Černé Hoře. Protože takové duševní stavy je třeba řádně léčit, vyrazila na přelomu ledna a února dvě vozidla zaplněná různou zimní výbavou včetně běžek, sněžnic, lopaty, písku, rumu, Vladislava K., Jany M. a Jaroslava a Oldřicha V. směr Monte Negro.
K zimní cestě je třeba podotknout, že přináší různá úskalí v létě nevídaná, jako silný vítr pozvedající židle a ubrusy v kavárnách, porážející počestné občany při výkonu nutných potřeb a manipulující s vozidly, takže maximální provozní rychlost na dálnici nepřevyšuje 60 km/h, povolená pak 40. Rovněž tak noclehy na silničních odpočívadlech se stávají jaksi romantičtější, nejen snad díky zrajícím mandarinkám, hukotu příboje a sprškám slané vody, ale i jinovatce na spacáku a v něm. Svérázný je pak způsob úklidu zimní nadílky v Černé Hoře, takže naše pouť nedobrovolně skončila o několik kilometrů dříve, ve stanech poblíž kulturně-společenského zařízení – kafany Grkavac. Nápravu zjednalo až na druhý den kolové zařízení od firmy Caterpillar umně vytvářející úzký gajblík spuštěnou radlicí s občasným ladným odhozením do strany. To umožnilo přejezd sedla do Dragalje, i když jsme se tak stali potenciálními vazaly počasí a silniční služby. Základní tábor expedice byl rozbit, po odklizení uren a plenty, ve volební místnosti přímo v objektu tamní kafany. Dík za to patří jejímu majiteli, který nás posléze dovybavil i drátem se žárovkou a zámkem do dveří.
Speleologický (dá-li se to tak nazvat) obsah expedice byl tvořen několika běžkařsko-sněžničnými výlety za mastnými fleky do Grachova, na Crkvici a Bukovici, kdežto bylo konstatováno, že vrstva sněhu znemožňuje hlubší bádání. (Dle slov místních pamětníků ho napadlo nejvíc za posledních 20 let, dole v polji okolo metru a na okolních kopcích něco přes dva). I přesto však byla objevena závrtová oblast s různými ve sněhu se černajícími otvory. Cesta k ní vede po prtnici z Crni Nugli údolíčkem nahoru směrem na Dragošev Do, nedaleko za seníkem (který patří místní děvušce, jež se potlouká se sekerou po lesích a místní o ní praví, že je pololudak) doprava šikmo lesem krší nahoru a za skalní hradbou to začíná. Podle starousedlíka se tam objevuje v zimě druhý sloup páry. Ani jeden ze sloupů však spatřen nebyl, neboť, jak dědánek upřesnil, k tomu je třeba bezvětří. Přislíbil však vyhotovit náčrtek. Nejzajímavějším (speleologickým) objektem se tak stal několikametrový dýchavičný mastný flek, s nadějným pokračováním. Pevně doufáme, že se nám ho v létě podaří nalézt. Byl čtyři metry napravo od ledové výspy, těsně vedle osmimetrové závěje.
Nedostatečné uspokojení z výsledků speleologického bádání bylo každý večer kompenzováno výtvory kulinářskými, zpravidla svépomocně vytvořenými a podávanými v útulném prostředí kafany. Zejména bych podtrhl rizoto s arašídy a čerstvý popcorn, kterým jsme pohostili celé osazenstvo kafany. Velký rozruch mezi domorodci rozjařenými konzumací popcornu způsobily z internetu stažené mapy jejich domoviny. Vznikla nad nimi živá debata a posléze se místní pohádali o nadmořskou výšku svých chaloupek. Taková poslechová cvičení a rovněž i pomoc při startování kafanářova VW Beatla nám pomohly rozšířit si slovník srbských citoslovcí a udržet přijatelnou kulturně-sociální úroveň, což nám mohou mnohé ledabyle organizované expedice s čistě pragmatickými cíli leda závidět.
Z hlediska sportovně – společenského lze tedy expedici považovat za zdařilou, léčebně se však zcela minula účinkem. Utkvělé představy nezmizely a slyšel jsem i hlasy nabádající k opakovaní expedice napřesrok.
Drobný výkladový slovníček
magla mlha
jama jeskyně, zpravidla již z povrchu vertikální
kafana kulturně společenské zařízení sloužící k družné konzumaci kávy a jiných nápojů
Grkavac místní název patrně odvozený od krkavce nebo zvuků jím vydávaných
prtnica stezka, pěšina
ludak blázen, pomatenec
krš kamenná suť, štěrk
Oldřich Večerek