V srpnu opět uspořádala naše ZO expedici do oblasti Dragaljského polje. Celou letošní akci poznamenalo počasí, které nehýřilo svými rozmary pouze v ČR. Velmi silné deště nás provázely již po cestě jindy vyprahlými černohorskými horami, kde se projevily mizernou viditelností, sesuvy kamení, které mění místní silnice ve slalomové dráhy, zaplavením mostu v Nikšiči a proměnou tradičního tábořiště v rybníček. Mezinárodního lesku dodala expedici účast slavných francouzských jeskyňářů Daniela Colliarda (Cavernicoles) a jeho přítele Carlose Placida (Ursus et Dolomites) a také neplánovaná přítomnost biospeleologa Erica Quinneca (G. S. Minos) s rodinou. Za Suchý žleb se různým podílem účastnili Dana a Vladislav Kahleovi, Ota Šimíček-Brouk, Jiří Otava, Jaroslav a Oldřich Večerkovi, Pavel a Zdeněk Dvořákovi.
Hlavním cílem našeho výzkumu byla Maglena jama (Gouffre du Brouillard, Mlžná propast), nacházející se nedaleko osady Han v Dragaljském poli. Svůj název propast dostala podle sloupu páry, který z ní v zimě vystupuje a je viditelný na vzdálenost několika kilometrů. Věděli jsme, že Francouzi v ní dosáhli v roce 1966 hloubky 220 m [1] a blíže neurčená slovinská expedice podle ústního podání víc než 300 m.
Náš příjezd do Hanu a vyptávání se na jamu která „u zimi magla dymi“ vyvolal překvapení a od okopávání řepy povolaný místní pamětník se po značné chvíli rozpomněl, kde ji hledat. Vstup do propasti je vzdálen vzdušnou čarou asi 200 m od posledního domku a je cca 20 metrů nad úrovní Dragaljskeho polje, takže se k ní dá skoro zajet autem, na což jsme zvyklí od nás z krasu. Vchod leží v místním speleopornu (zavedení tohoto termínu do vědecké literatury viz [2]) a je od něj pěkný výhled na celé polje, což je sice hezké, ale svršky to před deštěm neochrání.
V propasti jsme sestoupili v podstatě svisle do hloubky asi 180 m, kde mělo být údajné slovinské pokračování. Protože nebylo nalezeno, pokračovali jsme ve francouzských výzkumech na konci meandru s drobným potůčkem v hloubce 220 m, kde na něj navazuje Fosilní galerie – asi 100 metrů dlouhá přímá horizontální chodba připomínající dobře klenutý železniční tunel. Ve dně Fosilní galerie začíná bludiště mladších meandrů a propástek s motajícím se silným průvanem, které pohltilo většinu času expedice bez významnějšího objevu. Většina chodeb končila v několik desítek metrů hlubokých úzkých puklinách s blátem, vodními nádržkami a sifony. Je možné, že za nižších vodních stavů jsou některé z nich prostupné. V bludišti stále zůstává několik neprozkoumaných pokračování s průvanem. Trochu slátané vzpomínky si na patrně nejnadějnější z nich odnesla francouzská část expedice – Meandr u šesti štychů jsme pojmenovali podle malíčku, na který si Daniel shodil kámen.
K velmi příjemným částem výzkumu patřilo večerní posezení u kafy a rakije před chaloupkou místních domorodců, které se po výstupu z propasti stalo tradicí spolu s otázkami místní slečny, zdali jsme již nalezli to zlato a kdy jí ho přineseme. Zajímavé speleologické informace také přinesla jedna večerní rozprava v místní kafaně, kdy jsme byli po třetí rundě upozorněni na jeskyni, jež „nema konca nema kraja“ a sluje velmi hlubokou propastí. Druhý den bylo zjištěno, že se jedná o dávno prozkoumanou asi padesátimetrovou jeskyni hned u silnice, jejíž vchod za roky zarostl křovím, s desetimetrovou propastí. Z toho plyne poučení, že pivo a rakije neslouží ani paměti ani jeskyňářům, což sice všichni obecně uznávají, ale málokdy dodržují.
K dalším činnostem patřilo zaměření vchodů dříve objevených propastí (Kozí díra [2], Pema [3]) a významných terénních bodů pomocí GPS, objevení a zdolání nové asi 100 m hluboké propasti ve speleopornu cestou na Veli Vrh a pokračování v průzkumu Kozí díry, které vedlo k objevu dvou velkých dómů. Povznášející byly též terénní průzkumy spojené se sběrem převážně hřibovitých hub, jimiž se okolní bukové lesy obsypaly, a jež Francouzi a předseda souhrnně označili termínem „boletus satan“ a odmítali konzumovat.
Nejdůležitější nález, získaný během průzkumných prací, je objev vodních sifonů v Mlžné propasti v hloubce něco málo přes 200 m pod povrchem polje (viz mapa). Protože i dříve objevený sifon v nedaleké jeskyni Pema se nachází v přibližně stejné hloubce, můžeme začít hovořit o existenci spojité hladiny podzemní vody v této oblasti Dragaljského polje.
Oldřich Večerek – Pavel Dvořák – Vladislav Kahle
Literatura
J. Tisserant – D. Godard: Quelques cavités nouvelles ou inédites du karst Dinarique, Annales de Spéléologie, Tome 25, Fascicule 1, 1970
O. Večerek, P. Dvořák: Černá Hora 2001, Speleofórum 2002
J. Otava: Černá Hora 89, Speleofórum 1990
Publikováno: Speleofórum 2003 (ročník 22), 52, Praha 2003, ISSN 1211-8397