V srpnu uspořádala naše ZO (6-14 Suchý žleb) expedici do krasových oblastí okolo Veliho vrchu a Dragaljského polje s cílem pokračovat v průzkumu jeskyní, jejichž vchody byly objeveny při loňském třídenním výletu do této oblasti. První část skupiny jela autem, druhá část se přepravila vlaky a autobusy. Cestu vlakem z Bělehradu do Podgorice nelze než doporučit, neboť dráha přejíždí několik krasových vápencových pohoří a stoupá a klesá nádhernými krasovými kaňony řek Lim, Tara a Morača. Vedro ve vlaku je snesitelné díky nadmořské výšce a bezmála 250-ti tunelům. Cesta autem byla beze sporu dobrodružnější, neboť rakouská celnice chtěla nejen vidět naši zásobu lan a proviantu pečlivě vyrovnanou až ke stropu vozidla, ale i očichat zásoby vody v kanistrech, zda-li to není líh. Po vyložení části zásob na 3 přistavené vozíky se celnice chytla za hlavu a se slovy „Das ist eine Katastrofe! Fahren sie!!“ jsme vstoupili do Evropské unie. Další cesta proběhla vcelku hladce, na tlačení auta jsme byli čtyři, hledání Škoda servisu v Zagrebu zabralo jenom půl dne a pokutu v Bosně jsme usmlouvali. Oproti loňsku je patrný kladný politický posun ve Svazové republice Jugoslávie, neboť pro vstup do Srbska stačila turistická propustnica za 16 DM a černohorským policistům stačí v určitých případech ukázat kozí kost (suvenýr vylovený z jeskyně) místo technického průkazu (který někam zapadl).

Hlavním cílem expedice bylo pokračovat v průzkumu loni objevené Kozí díry (viz plán jeskyně). Do propasti se vstupuje nenápadným meandrem v boční stěně velkého závrtu, za kterým následují dva stupně se slepými odbočkami. V hlavním směru následuje 45-metrové slanění volným prostorem, cestou je ve stěně patrné okno, snad s neznámým pokračováním. Pod oknem je na dně neprůlezná chodbička s průvanem. Po stěnách propasti vystupují a sestupují v hojném počtu a bez jakéhokoliv jištění velcí černí slimáci. Jeskyně pokračuje dalšími stupni a kratšími meandry k ústí tzv. Roury. Zde je propast přepažena dvěma skalními mosty, dolů pokračuje třemi otvory (nejužším z nich je zmiňovaná Roura), nahoru vedou dva neprozkoumané komíny. Dolů jsme se vydali právě Rourou – asi 7 m dlouhou hladkou trubicí elipsovitého průřezu připomínající starou kanalizační trubku. Její konec ústí do monumentální stometrové vertikály, kde jsme se zřekli možnosti slanění volným prostorem a pokračovali po jedné ze stěn. Ze dna vedly dvě menší propástky hluboké asi 10 m se dnem beznadějně ucpaným drobným kamením. U jedné ze stěn se podařilo pod sporou vrstvou kamenů objevit neprůleznou skulinu s průvanem, jehož směr se měnil dle aktuální klimatické situace na povrchu. Skulinu jsme rozšířili a slezli do hloubky 10 m, kde také končila závalem. Tato místa jsou 293 m pod vchodem. Teplota na dně byla 4 °C.

V hloubce cca 125 m odbočuje z dómku U dvou meandrů kratší chodba a 20 m hluboký stupeň do dómu se závalem z velkých skalních bloků. Vede sem i komín z tzv. Vrtákova dómu, který jsme objevili při průzkumu meandru začínajícího asi 35 m nad Rourou. Za hradbou z napadaných balvanů je dodnes neprozkoumané propasťovité pokračování.

Druhou zkoumanou jeskyní byla propast Tenisáky (pojmenovaná podle očí objevitelových) – zející propast s eliptickým ústím 25 krát 15 m, které se nachází nedaleko vchodu do Kozí díry. Slanění do propasti je lahůdkou, neboť je osvětlena v podstatě až na dno denním světlem, stěny má kolmé nebo lehce převislé, v horní části porostlé huňatým mechem. Navíc už po několika metrech nás ovanul ledový vzduch, který byl vítanou změnou po pobytu v overalu na hraně propasti při třicetistupňových teplotách. Na dně v hloubce 94 m jsme naměřili 4 °C. Dno Tenisáků je ale zasypáno bez možnosti dalšího pokračování.

Při vrtání děr na nýty jsme používali 18 V akumulátorovou vrtačku se speciálně nabroušeným tvrdokovovým vrtákem, která byla vybavena externím napájením ze tří sériově zapojených modelářských akupaků (3 x 6 NiCd článků 1,3 Ah). Ty jsme dobíjeli z autobaterie.

Navštívili jsme řadu míst na povrchu (vrcholy Orjen, Veli vrch, pevnosti austroungarské fortifikace boky Kotorské, město duchů Grahovo, kafana Dragalj), „procházeli“ oblasti s obnaženým krasovým povrchem (tzv. speleoporna) a hledali další propasti. V nejhlubší z nich (Oldova propast) jsme dosáhli cca 60 m bez možnosti dalšího pokračování.

Akce se zúčastnili: Vladislav a Michal Kahleovi, Jaroslav a Oldřich Večerkovi, Pavel a Zdeněk Dvořákovi.

Oldřich Večerek – Pavel Dvořák

Publikováno: Speleofórum 2002 (ročník 21), 53 – 54, Praha 2002, ISSN 1211-8397