V červenci se část naší ZO vypravila do krasové oblasti v okolí Veliho vrchu v Černé Hoře. Po překonání menších problémů na černohorských hranicích (chybějící pečatku od občinare musela nahradit 150 km dlouhá objížďka přes Hercegovinu a příspěvek na kafe) jsme se dostali do předsedou opěvovaných končin okolo Veliho vrchu a utábořili se v troskách rakousko-uherských kasáren, kde se za náletů Severoatlantické aliance na Jugoslávii ukrývala část srbské armády.

Kromě průzkumu úchvatného krasového povrchu jsme sestoupili do hlavního ponoru Dragalského polje Vodné jamy, která byla již dříve prozkoumána francouzskými jeskyňáři. Nyní její propasti slouží za obydlí plchům a mnohonožkám. Novým nadějným objevem se stala propasťovitá jeskyně Kozí díra, pojmenovaná na počest prvních průzkumnic, které její objev zaplatily životem. Začíná nenápadným meandrem v boční stěně závrtu, její prostory se se vzrůstající hloubkou značně zvětšují. Průzkum byl ukončen v hloubce cca 100 m kvůli nedostatku lan. Jeskyně dále pokračuje velkou propastí, podle hozeného kamene hlubokou přes 30 metrů. Na povrchu je v blízkém okolí značné množství zejících propastí, z nichž ty nadějnější byly zkoumány vhodným kamenem.

Celá oblast je z jeskyňářského hlediska přitažlivá zejména značnou mírou zkrasovění povrchu, který je proto mimo staré vojenské cesty často prakticky neschůdný, bez zajímavosti není ani převýšení k předpokládaným vývěrům (kolem 1000 m). Oblast je speleologicky málo prozkoumaná, po nedávných politických změnách v Jugoslávii snad i snáze dostupná a poskytuje tedy ideální pole pro nové objevy.

Pavel Dvořák – Oldřich Večerek
Publikováno: Speleofórum 2001 (ročník 20), 56 – 57, Česká Republika 2001, ISBN 80-85304-68-6