Hlavním cílem expedice, ktará se uskutečnila začátkem července, bylo navázat na úspěšné výpravy z let 1983 a 1984. Vybranou oblastí byl tentokrát prostor mezi horou Veli Vrh, Crkvicí a Dragaljským poljem severně od boky Kotorské. Našim výhledovým cílem je pochopit princip odvodňování této oblasti do vyvěraček v Risanském zálivu. Proto byla snaha nasměrována na proniknutí do tohoto systému.

Výpravy se zúčastnili tři členové ZO 6-17 Topas: Ing. Igor Audy, Jiřina Audyová, Marek Audy a sedm jeskyňářů pořádající ZO 6-14 Suchý žleb: Dr. Vladislav Kahle, Dr. Jiří Otava, Dr. Zuzana Otavová, Václav Prejza, Ing. Ota Šimíček, Dr. Heda Šimíčková a Petr Zajíček.

Průběh výpravy

Doprava 9 účastníků včetně veškeré výbavy proběhla ve třech vozech Š-105, R-9TL a Wartburg Combi, jeden jeskyňář využil autobusové linky Brno – Dubrovník.

Po přihlášení na milici v Kotoru bylo vybudováno tábořiště. Stalo se jím šťastně nalezané c.k. cvičiště u rozvalin c.k. koníren a především u rozlehlých krytých betonových reservoárů dešťové vody u Crkvice.

První navštívenou a fotografovanou jeskyní byla důležitá vyvěračka v Risanském zálivu Sopot. Během pobytu jsme systematicky zkoumali okolí Dragaljského polje a okolí hřbetu (vojenské cesty) Crkvice – Veli Vrh. Pro poznání krasové morfologie oblasti byly obzvláště instruktivní výstupy na Orjen (1895 m n. m.) a Veli Vrh (1277 m n. m.).

Dokumentace oblasti

Geologický, hydrografický a geomorfologický vývoj

Oblast je budována téměř výhradně čistými, většinou lavicovitými, provrásněnými mesozoickými vápenci. Tektonicky je součástí příkrovové stavby dinarid (budvanská zóna a dalmatská vrásová zóna).

Geomorologický vývoj oblasti dospěl do dnešního stavu výraznými změnami ve starších čtvrtohorách, kdy Jaderské moře vniklo do krasových údolí a poljí, aby z nich vytvořilo zálivy. Tak vznikla i Boka Kotorská, v níž se hloubka moře pohybuje průměrně kolem 40 m, v Risanském zálivu kolem 30 m. Z povrchových vývěrů se staly podmořské. Vývěrové jeskyně, které jsou dnes nad úrovní moře (Špila, Sobot) fungují jen za extrémních průtoků.

Hydrografické poměry jsou dodnes málo prozkoumány. Jediným hydrografickým systémem, ověřeným barvícím experimentem je odvodňování Grahovského polje do 20 km vzdáleného Risanského zálivu. Do tohoto systému je s největší pravděpodobností napojeno i odvodnění Dragaljského polje a okolí.

Geografická charakteristika

Sledovaná oblast tvoří východní podhůří Orjenu, na některých mapách též označené jako Krivošije. Zvlněnému podhůří nadmořských výšek 700 až 1100 m v prostoru mezi Dragaljským poljem a Risanským zálivem dominuje Veli Vrh. Terén je charakteristický střídáním bukových pralesů s řídce porostlými planinami a především závrtovými a škrapovými poli. Závrty bývají nezřídka stometrových rozměrů, téměř bez hlinitých sedimentů a často přecházející do jícnů propastí. Tyto bývají až přes 100 m hluboké. Divoké krasové krajině přidávají na pestrosti hojní štíři kyjovití a zmije růžkaté. Pro dostupnost krasových objektů jsou zcela rozhodující asfaltové silnice Risan – Dragalj – Crkvice – Knežlac. Neméně významné jsou vojenské cesty spojující pevnosti mezi Orjenem, Crkvicí a kótou Veli Vrh a několik málo dalších cest. Průstup škrapovými a závrtovými poli je mimo tyto cesty vždy pomalý a orientačně i fyzicky krajně náročný.

Průzkum a dokumentace v jeskyních dříve známých

Jeskyně Za meandrem

Propasťovitý systém 170 m hluboký, objevený naší minulou expedicí. Měřění teploty na dně (3,9 °C), fotodokumentace závalu na dně (viz foto), vertikálních stupňů a vchodu. Sklon vrstev u vchodu je strmý směrem do polje (54/58).

Vodna jama

Ponorný systém známý do -120 m nacházející se na SV okraji v Dragaljském polji 615 m n. m. fotodokumentace a měření vrstevnatosti ve vchodu: 44/38. Vstupní část je vytvořena na výrazné severojižní puklině.

V jižním uzávěru Dragaljského polje jsme se pokusili proniknout do předpokládaného ponoru projevujícího se průvanem a teplotou 5 °C u vchodu. Práce byly zastaveny pro neprůleznost pukliny.

Průzkum východního okolí Dragaljského polje nebyl úspěšný. Kupodivu ani nadějně vyhlížející oblast vertikálních vrstev jižně od Dragaljského polje nepřinesla objevy.

LR 16-82 (patrně Tomova pečina)

Zmapování a fotodokumentace zajímavého paleoponoru v soutěsce při jihozápadním okraji Dragaljského polje. Ve vchodu jsou horizontální vápence s hlízami silicitů, místy až bochníky rozměrů 10 x 30 cm (viz příloha).

Propast SOB

Ústí ve hřbetu vojenské cesty 1 km Z od kóty Veli Vrh v nadmořské výšce cca 1000 m. Propast byla vystrojena expanzními nýty do hloubky cca 120 m, v hloubce 150 m prosvítalo z boku, patrně ze dna závrtu, denní světlo. Průzkum přerušen. Teplota 11 °C i vzestupné průvany způsobeny spodním vchodem (viz příloha).

Zdokumentované objevy

Propast Pema

JZ od Dragaljského polje se nachází špatně průstupný, členitý krasový terén s velkým množstvím závrtů. Zde jsme v roce 1984 objevili významné propasti Za meandrem (-170 m) a Ferda (-100 m). Hned druhý den pobytu se podařilo asi 100 m SZ od jeskyně Za meandrem objevit vchod do jeskyně se vstupní vertikálou hlubokou 15 m, na jejímž dně byl otvor s rozměry cca 1,5 x 1 m, ve kterém byl citelný průvan směrem dovnitř. Teplota v těchto místech byla okolo 10 °C. Po překonání následující těsné úžiny se chodba rozšiřuje v 30 m hlubokou, členitou vertikálu ústící do dómu, tvořeného na křížení několika obrovských meandrů. Jeden z meandrů horizontálně pokračuje a po deseti metrech se lomí opět ve vertikálu. Celková hloubka tohoto nejhlubšího vertikálního stupně je asi 80 m. Ze vstupní šířky 2 m postupně přechází s klesající hloubkou do rozměrů cca 10 x 30 m. Dno této vertikály je zasypáno balvany, ale ve výšce asi 20 m nad ním se dá mezi bloky vápence dostat k další mohutné vertikále. Její hloubka je 40 m a rozšiřuje se v dómovitou prostoru s rozměry 15 x 30 m. Hloubka od vchodu systému je nyní asi 180 m. Z dómu vybíhají dva meandry. Jeden z nich končí po 25 m, druhým jsme se dostali přes několik vertikál k prozatimnímu dnu jeskyně, které je v hloubce 220 m od úrovně vchodu jeskyně. V horizontálních partiích tohoto meandru jsme pozorovali na několika místech silný průvan. Teplota v těchto místech činila 6,5 °C. Systém pokračuje volnými prostorami dál, ovšem z důvodů časové tísně jsme museli průzkum zastavit. Vystrojování, průstup, fotodokumentace a mapování vyžádalo pět náročných akcí s délkou pobytu v jeskyni přes deset hodin. Typickým a krásně vyvinutým jevem v jeskyni jsou tzv. leopardí stěny, které lze pozorovat obzvláště v hlubších partiích jeskyně. Leopardí stěny vznikají vločkováním vysychajícího blátivého filmu, který se usadil na stěnách.

Jeskyní systém Pema je charakteristický mohutnými, místy až 30 m vysokými meandry, gigantickými propastmi a navíc je perspektivní z hlediska zvětšení hloubky i délky. Odpověď na otázku, jaký má vztah na vertikální odvodňování Dragaljského polje, může dát další expedice.

Již nyní je však zřejmé, že se podařilo nalézt jedno z nejzajímavějších míst celé oblasti s enormní intenzitou zkrasovění a nakupení hlubokých propastí na velmi nepatrné ploše (viz mapa, řez).

Z hlediska kontaktů byla expedice neméně úspěšná. Při osobním setkání s jeskyňáři z Nikšiče (Jamarsko društvo SR Crne Gore) jsme naplánovali společné akce na příští sezónu a rovněž přijetí na státní ochraně přírody (Zavod za zaščitu prirode) v Titogradu bylo velmi přátelské.

Závěrem stojí za to povšimnout si obsazení výpravy. Spojení zkušenějších, rozvážnějších jeskyňřů s mladými, dravými adepty dopadlo na jedničku a obratem přineslo ovoce. Kromě toho se ukázalo, že i sestava téméř rodinná může mít objevitelské ambice a nemsí se spokojit se speleoturistikou.

RNDr. Jiří Otava, Petr Zajíček

Publikováno: Speleofórum 1988, 43 – 47, Česká Republika 1988