Druhou expedicí do Černé Hory ve dnech 10.8. – 26.8.1984 podnikla mladá generace Suchého žlebu. Zúčastnila se jí netradiční sestava: Heda Šimíčková, Helena Valíčková, Lenka Samková, Václav Prejza, Jiří Kyselák a zčásti Vladislav Kahle, to vše v ARU M 241.

Fantastický kras Černé Hory, velmi oceňovaný francouzskými speleology, je dosud málo známý. V minulosti jej navštívil i K. Absolon. Polští jeskyňáři objevili v posledních letech dvě propasti hlubší než 400 m v pohoří Durmitor, čímž přišla o prvenství jeskyně Duboki Do (-350 m) v Lovčenu, kterou jsme navštívili v roce 1983.

Masiv Orjen zaujímá asi 400 km2 severozápadně od pobřeží Boky Kotorské. Sjednocuje příznivé podmínky pro vznik rozsáhlé podzemní sítě. Dosahuje největší nadmořskou výšku 1 895 m n. m., odvodňován je do vyvěraček o průtoku několik desítek m3/s na úrovni hladiny moře. Navíc průměrné roční srážky za posledních 16 let dosáhly u osady Crkvice 5 317 mm, což představuje evropské maximum.

Naše pozornost se zaměřila především na jihozápadní okraj Dragalského polje. Jeho nadmořská výška je 644 m a leží v severní části Orjenu, asi 10 km od pobřeží. Působilo zde několik francouzských výprav, jejichž výsledky jsme měli k dispozici. Jeskyně končí buď závaly nebo neprůleznými puklinami. Nejhlubší známou propastí je Gouffre du Brouillard (-220 m). Zdokumentovali jsme zde dvě nové významnější propasti.

Ferda: -110 m, vchod 660 m n. m., teplota 5 °C. Šachta, která po 30 m ústí do rozlehlé prostory a u dna se zužuje na rozměry 12 x 8 m. Na nejnižším místě byl výrazný průvan směrem dovnitř.

Jeskyně za meandrem: -170 m, vchod 680 m n. m., teplota 5 °C. Vstupní šachta o průměru asi 15 m a hluboká 19 m, nás přivedla na suťový svah ve velké a členité prostoře. Malým otvorem ve stěně na okraji suti jsme se dostali do vysokého meandru, který se v délce asi 30 m zúžil téměř na hranici průleznosti. Cestu touto úžinou se podařilo najít až při druhém pokusu. Dál jeskyně pokračuje stupni v rozměrných dómech do hloubky 120 m, kde se meandr opět zužuje. Kratšími stupni jsme sestoupili do -170 m, kde štěrkovité dno stoupá mírně vzhůru a vysoká, asi 1,5 m široká chodba je zavalena velkými skalními bloky, které tvoří téměř kolmou stěnu. Hlavní směr jeskyně míří k severu pod polje. Balvany v závalu a stěny chodby v tomto nejvzdálenějším místě byly zaneseny hlínou z polje.

Několik dnů jsme věnovali okolí Bukovice v Lovčenu, kde jsme v roce 1983 objevili propasti 4 oka, Středozemní a Krkavčí. Zhotovili jsme schematickou mapku a zmapovali 6 nových propastí, z nichž nejzajímavější jsou:

Zvonečková propast: -65 m, vchod 1 013 m n. m., teplota 6,5 °C. Tvoří ji dva stupně, první 27 m s podélným ústím 4 x 6 m, které se dole rozšiřuje. Ze dna pokračuje další, 35 m hluboká sintrem nádherně vyzdobená studna se šikmým, balvanitým dnem.

Dóm: -30 m, vchod 970 m n. m., teplota 5 °C. Velká prostora, do které ústí tři závrty. Na dno jsme sestoupili oknem ve spodní části převislé, 40 m vysoké stěny hlubokého závrtu.

Mimo výzkumným prací jsme navštívili Závod za zaščitu prirode v Titogradu a navázali kontakt s jeho ředitelem M. Vučkovičem. Cestou do Titogradu jsme krátce nahlédli do mohutného pohoří Prokletie na albánských hranicích, které dosahuje až 2 800 m.

Jiří Kyselák