Výpravy do krasových oblastí Černé Hory (15.7. – 31.7.1983) se zúčastnili 4 členové ZO ČSS 6-14 Suchý žleb Dr. V. Kahle (vedoucí), ing. Ota Šimíček (dříve Brouk), J. Kyselák, Dr. J. Otava, ZO ČSS 6-04 ČKD Blansko byla zastoupena A. Nejezchlebem. Akce proběhla ve druhé polovině července, transport přes Bělehrad, Valjevo a Nikšič byl zabezpečen dvěma osobními vozy.

Cílem byla rekognoskace vybraných vápencových pohoří a zjištění exploračních možností do budoucna.

Naše pozornost se nejprve zaměřila na pohoří Krivošije severně od boky Kotorské s nejvyšším vrcholem Orjen 1895 m n. m. Pohoří je tvořeno téměř výhradně čistými druhohorními vápenci a jak vyplývá z klimatických map, jde o jedno z nejdeštivějších míst v Evropě (až 5000 mm ročně). Oblast Orjenu, konkrétně hlavní hřeben, Reovačku Gredu a okolí Crkvice jsme prozkoumali jen zběžně, především na povrchu s cílem vytipovat lokality pro příští sezony.

Těžištěm letošní výpravy se stalo pohoří Njeguši zvedající se východně nad Kotorem a dosahující Lovčenem výšky 1749 m n. m. Naše pozornost se soustředila do prostoru v okolí vesnic Krsatec, Njeguši a Čekanje při silnici Kotor – Cetinje. Zde jsme se jednak seznámili s nejhlubším známým systémem Černé Hory Duboki do, 350 m hlubokým, jednak jsme zmapovali a zdokumentovali závrtovou skupinu pod kótou Bukovica a několik propastí objevených v závrtech či poblíž silnice Kotor – Cetinje. Poněvadž se nám dosud nepodařilo získat seznam registrovaných jeskyní Černé Hory sestavený prof. E. Prettnerem a především proto, že většina mapovaných propastí nejevila sebemenších stop po návštěvě lidí, zvolili jsme pro větší z dokumentovaných objektů pracovní názvy:

Krkavčí propast

Jednoduchá studna zvonovitého tvaru s otvorem ? x 5 m ve východní stěně závrtu. Hloubka 57 m, rozměry při dně 6 x 10 m. Při venkovní červencové teplotě 29 °C je při dně teplota 4,8 °C. Ponurý charakter propasti je podtržen hojnými krkavci, kteří slétávají až ke dnu, kde sídlí a jak lze soudit z kosterních zbytků, zalétávají sem patrně i umírat. Dno je z větší části zahliněno, místy je balvanité.

Středozemní propast

Labyrint začínající ve dně závrtu plazivkou ústící přes menší stupeň do prostorné 30 m hluboké bohatě sintrem zdobené studny. Na dně jsou rozměry ? x 25 m. Ve dně studny je několik otvorů vedoucích k drobným stupňům zakončeným úzkými puklinami. Celková hloubka systému se pohybuje kolem ? m. V jeskyni je skapem doplňované jezírko pitné vody. Na dně jeskyně pokračuje dále; pokračování je však velmi úzké, byl by potřeba technický zásah.

Propast 4 oka

Čtyři vstupní propasti spojené do jedné prostory jsou viditelné již ze serpentýn nad odbočkou do ? asfaltky Kotor – Cetinje. Starý ponorový systém pokračuje po zmíněném 15 m hlubokém prvním stupni krátkou horizontální chodbou k ústí hlavní šachty. ? nade dnem se rozděluje a končí rovným dnem v celkové hloubce 60 m. Drobné vyschlé řečiště se sifonem naznačuje, kudy mizí povodňové vody a zároveň směr nadějné prolongace.

Duboki do

Stará horní část systému je známa odnepaměti. Začíná výraznou chodbou vytvořenou na vertikální puklině nade dnem závrtu ve vsi Krstac. Do hloubky cca 120 m klesají rozlehlé propasťovité prostory. Odtud až na dno pokračují již podstatně menší, místy až těsné meandry protékané potůčkem a za vyššího stavu nepřístupné. Dosti strmě klesající meandrující chodby jsou přerušovány početnými vertikálními stupni s vodopády, sintrovými kaskádami a jezírky. Jeskyně končí kruhovým jezírkem o průměru 8 m sevřeným ze všech stran strmými stěnami. Obyvatelé Krstace uvažují o odvrtání vrtu k tomuto jezírku jako vzácnému zdroji vody. Krstac i okolní vsi byly i v době naší návštěvy zásobeny pitnou vodou z větší části pojízdnými cisternami.

Výzkumem systému Duboki do se již po mnoho sezon zabývají badatelé a studenti geografie Bělehradské university. V jeskyni jsou stopy jejich činnosti bohužel až příliš viditelné – zbytky železných konstrukcí, konzervy, lahve od fluoresceinu, shnilé desky v meandrech aj.

Jiří Otava

Psáno pro Speleofórum 1984