Vchod byl objeven na koncem druhé expedice v roce 2010, avšak prozkoumat jsme jej stihli až o rok později. Původní cesta k němu vedla poměrně komplikovaným terénem přes celé škrapové pole Trešteni vrchu, což přinutilo Vaška, pokusit se nalézt snažší přístup po terasách na levém úbočí stolové hory, kde mimoděk objevil jícen další propasti, nazvané později Aither. Ústí se nachází v těsném sousedství závrtu ohraničeného ze tří čtvrtin skalami, z nichž v jedné je vyhlodána skalní brána se škrapovým útesem, připomínajícího medvěda, od něhož pochází i název propasti. Na dně závrtu se nachází sutí téměř zavalený druhý vchod, kterým se dá při troše štěstí prohodit kámen do volného pokračování, spojujícího se o více než 100 m níže s naším vchodem.

Propast se stala prvním cílem výpravy v roce 2011 a hned na úvod nás připravila o nejvýkonnější vrtačku. Ke konci cesty se totiž nachází úsek, lezený původně volně, při jehož zdolávání se odkutálel po malém suťovém poli transportní vak s výstrojí a následné spadl ze stěny Trešteni vrchu, dosahující v těchto místech kolem sta metrů.

Propast představuje klasickou maganickou vertikálu založenou na kolmé tektonice protínající vodotovné vrstvy vápence. První desítky metrů respektuje trhliny a nedosahuje větších šířek, avšak postupně se rozšiřuje a po spojení s paralelním jícnem tvoří pravidelné hrdlo, padající až na 16 m vysoký sěhový kužel. Kousek pod ním, v hloubce 200 m od vchodu se bohužel zužuje do neprůlezné trhliny.