Vstupní kráter jeskyně Nyx. Foto I. Rous.

Objev

 V případě této jeskyně se nám podařila nevídaná trefa do černého. Nyx byla prvním vchodem, který jsme se na Maganiku rozhodli zkoumat během první, velice namáhavé akce a zároveň unikátním objevem, především díky 429 m hluboké vertikále, kterou jeskyně ukrývá (dnes 12. nejhlubší na světě). Její poloha je také svým způsobem výjimečná, neboť se nachází v centrální oblasti Trešteni vrchu v bludišti desítek metrů hlubokých škrapů, mezi kterými se sem klikatí jediná schůdná přístupová cesta.

Pokračování

Nyx byla zkoumána ještě v roce 2010, kdy byly objeveny její nejzazší konce. Vchod je příkladem 50 m hluboké a přibližně stejně široké light hohle, otevírající se mezi pásy souběžně jdoucích vápencových hřebenů, na jejímž dně se po většinu roku drží sněhové pole. Ze dna pokračuje šedesátimetrová propast o hvězdicovitém profilu, kde k sestupu slouží jeden z úzkých výběžků, který obchází několik skrumáží skalních bloků a kamení, zachycených v hlavním jícnu.

429 m vertikála. Foto. V. Adamec

Následuje další sněhový úsek, tentokráte mírně se svažující svah, odvádějící trasu sestupu z dosahu denního světla. Ve tmě se otevírá okno do paralelní šachty, padající od nástupu 429 m hluboko a stoupající vzhůru někam pod jednu z trhlin v těsném sousedství vstupního kráteru. Propast je prostá jakýchkoliv zalomení, teras a výraznějších změn směru. Puklinovité ústí o rozměrech 10 x 1-2m se pomalu zaobluje v čočku, širokou v nejužším místě 5 m, ale po 100 m se pomalu rozšířuje až na 30 x 7 m. Ještě mnoho desítek m nade dnem se začínají objevovat tmavší vápence, které způsobují opětovné zmenšování šachty a v hloubce 540 m ji zastavují zcela.

Černá propast

Vydatnou sprchu z roztátěho sněhu odvádí poměrně mohutný meandr až k dalšímu stupni, tentokrát jde o 60 m hlubokou Černou propast, nádhernou, zvonovitě se rozšiřující studnu, která je bohužel posledním odleskem předchozích monumentálních prostor. Aktiv odtéká neprůleznými kaskádami bez průvanu a starší drobné meandry klesají jen o několik málo metů níže. V těchto místech jsme se na Maganiku setkali poprvé s dalším typickým rysem a to poměrně nevšední výzdobou reprezentovanou především krápníky, náteky a excentrikami v odstínech barev od oranžové, červené, tmavohnědé až po černou, připomínající výzdobu ve starých rudných dolech. Podobně skončila i paralelní větev, do které jsme se dostali několikametrovým traverzem nad ústím Černé propasti a větev Za oknem, odbočující v průběhu p 429. Hloubka propasti dosáhla 622 m, délka polygonu přesahuje 1 km. Mapa jeskyně.