Klubová akce – účast: Jaroušek, Vítek, Ládínek Velký a Malý, Oťas. Se 14 denní pravidelností se scházíme na závrtu č.1. Počasí je dneska  příjemné a tak nám nic nebrání. Hlavním úkolem dnešního dne je spuštění již v pořadí čtvrté skruže, které však  není úplně jednoduché. Je potřeba vše dopředu změřit, narýsovat a hlavně na obou skružích velmi přesně připravit sklon. Ujímá se toho, je to přeci odborná práce Ládínek Velký. Asi po 2 hodinách je vše připraveno. Samotné spuštění od dob, kdy ho provádíme silou strojů, není až takový problém.  Skruž je tedy spuštěna, upevněna do připravených H a hlavně betonovat a betonovat. Nahoře jsem zůstal já a Jaroušek a tak mícháme a mícháme a plníme požadavky betonářů dole. Mícháme, protože máme centrálu, silou strojů. Několik pytlů připravených se posupně pomalu ztrácí v podzemí v podobě tuhnoucích směsí. Sil však postupně ubývá a taky je pomalu již tma, když prohlašujeme, tak teda dobrý. Přeci jen chvíli těžíme a těšíme se za 14 dní , kdy budeme těžit ze samotnýho dna. Nepředbíhejme, dočkáme se. Ještě tak matně vzpomínám na svoje první začátky v Krasu. Kdy to přesně bylo, asi rok 1971, kdy jsem prvně vyrazil na opravdovou výpravu. Jenom bych podotknul, že jsem od 1. do 9. třídy seděl v jedné lavici s Petrem Burkhardtem
synem velkého jeskyňáře. Takže jsem vlastně měl všechno nalajnovaný. Určitě jsme se rozhodovali, tak jako každý mezi krasovým lezením a jeskyňářstvím a dělali obě dvě věci na plný pecky. Ale okolnosti a vývoj šel dále. Takže příště budu pokračovat a koridor pod Harbechem je stále neobjeven a čeká /to doufám/ na Suchožlebáky.

Oťas