Účast na dnešní klubové akci: Jaroušek, Zdenál, Olda, Ládínek Velký a Malý, Hanka, já.
Tak jsem si vždycky říkal, že budu pracovat v každým počasí a dneska, tak se tedy Suchožlebáku ukaž. A ukázal se. Všichni děláme, jak kdyby svítilo sluníčko a vše kolem kvetlo. Ale opak je pravdou. Chčije a chčije a to tak pořádně, že i Jaroušek se shání po deštníku. Tak se tedy nějak popakujeme na naší samotě a cestou k závrtu. Hodně z nás mizí hned do podzemí a na ostatní je rozdělat oheň. A kupodivu se to snad i podaří. V podzemí se zatím zvětšuje  prostora pod skružemi, když  vybíráme absolutně čistý profil šachty. Místo za skružemi je omezeno, ale dneska ještě vystačí. Na absolutním
dně se těží a opět betonuje a dál se špekuluje nad tím, jak vlastně vyřešit přechod těženýho materiálu do skruže. Padají určitý návrhy a tak na nich budeme do příště pracovat. Předpokládáme ještě asi 2-3 metry, kdy šachta uskočí a profil se zmenší na únosný. Průvan je však spravedlivý a pozorný náš vůdce. Prostor za třetí skruži se tedy zaplnil a nám nezbývá, než to tedy dnesky odpískat. Už se beztak začíná smrákat a únava je tak akorát. Takže popakovat, zpět na samotu a pak odjezd do naší milované hospůdky. Takže snad někdy příště. Jo, a všem obrovský dík za dnešní dřinu.
Ještě tak matně vzpomínám na první náš kopaný závrt č.17 na Našem Harbechu, ale to bylo kdysi a za jiných podmínek. Radši moc nevzpomínat, bez motorového vrátku, betonu, nachystaných trámů, dřev,
zavěšování, to to šlo pomalu, o hodně pomalu. A koridor pod Harbechem je stále neobjeven a třeba /doufám/ čeká na Suchožlebáky. Příště budu pokračovat.

Velký Oťas