A tak jsme si s malým Ládínkem řekli, že půjdeme do našeho Společňáku pro pár fotek. Společňák fantastická díra na planině Harbechy byla dlouho osamocena. Již před mnoha lety jsme se pokoušeli v závrtu č. 17 a ten nakonec pustil. To, že se tam objevil CO2 a ten byl zjištěn při návštěva Petra Bosteda /super fotografa/, asi byla náhoda. Naštěstí se nic nestalo a my vylezli. Takže Harbechy postupně odolávaly a ještě odolávají. Ale zpátky k noční návštěvě Společňáku. Obtíženi batohy s foťáky a blesky tedy nějak vyrážíme. Při monotóním slezu do Haly nás překvapuje zvýšený vodní stav. Hala ve Společňáku je však suchá a tak fotíme. Jak se to podařilo, můžete posoudit. Nějak čas pádí a na základnu dorážíme okolo půlnoci. Na základně střetáváme Jarouška, který je zatím v pohodě. Na základně probíráme další možnosti postupu pod teho“ našeho“ Harbecha a pak jen spánek. Ráno je naplánována klubová akce na našem hlavním pracovišti závrtu č.1. Postup je velmi zajímavý a né až tak zdlouhavý. Hloubka 17 metrů je velmi nadějná a povzbudivá. Při postupu na samotném dně nezapomínáme na postupné skružování vstupní šachty. Účast velmi dobrá, postupy nadějné, dnes počasí slušné. Takže snad někdy příště a pozdrav na dálku Kubovi a Šárce, ať se jim v životě daří.

Oťas