Další z klubových akcí na našem závrtu. Účast: Kalis, Zdenál, Jaroušek a já.
Myslím, že počasí všem kopáčům přeje a máme z toho radost. Tradičně nad ránem vyrážím fotit nikým nerušen. Na planině Harbechy se toho děje spousty, někdy snad budu vyprávět. Vše, jak odtrženo od dnešního uspěchanýho světa a co teprve Suchý a Lažánecký žleb, i zde kromě zvěře nikdo. Nevím, jestli je letos přemnožena. U mě příjemný, nevím co na to říkají lesáci. Pořád, když stojím u samoty na Harbechách, tak přemýšlím, co se vlastně podařilo naší skupině za posledních několik let vlastně objevit v tomto okolí a vytvořit zde vlastně novou super jeskyňářskou oblast. Řidiči, kteří projíždí tajemnými zákrutami okolo Svážné, ani netuší a ani nesundávají nohu s plynu a kousek nad
nimi závrt č.3, závrt č.1 a další tajemné místo. Neprozradím, ale nechte se všichni překvapit, jak doplníme  to neznámé  tajemno, už brzo. Na závrtu č.1 se rozdělujeme,Ládínek se Zdenálem ihned zalézají do podzemí  závrtu č.1 a já s Jarouškem se ujímáme skruží. Ale vlastně jak na to.
Jsou schovány na hraně závrtu, aby nebyly vidět. Vždycky jsem si myslel, že skruž váží 20 kg, no hodně , ale hodně jsem se zmýlil. Za tři hodiny jsou všechny skruže uklizeny v závrtu, aby doufám, že už nikoho nebudou dráždit. A co kluci dole, v tajemným koutě hlásí náš Zdenál postup asi 3 metry, čímž zvětšuje hloubku asi  na 19 metrů. Nám padaly kameny dolů na jiný straně. Potřebujeme dořešit upevnění žebříků, ještě něco dobetonovat. Zatím těžíme druhým vrátkem a příště, ještě budeme
obsypávat. Moc příjemný děravý průvanový řešeto. A to je vlastně dneska všechno, jsme unaveni, ale velmi spokojeni z nových objevů. Nějak se doštracháme zpět na samotu a potom do naší hospůdky“ všechno“ probrat.

Takže snad někdy příště.

Oťas

A tak jsme si s malým Ládínkem řekli, že půjdeme do našeho Společňáku pro pár fotek. Společňák fantastická díra na planině Harbechy byla dlouho osamocena. Již před mnoha lety jsme se pokoušeli v závrtu č. 17 a ten nakonec pustil. To, že se tam objevil CO2 a ten byl zjištěn při návštěva Petra Bosteda /super fotografa/, asi byla náhoda. Naštěstí se nic nestalo a my vylezli. Takže Harbechy postupně odolávaly a ještě odolávají. Ale zpátky k noční návštěvě Společňáku. Obtíženi batohy s foťáky a blesky tedy nějak vyrážíme. Při monotóním slezu do Haly nás překvapuje zvýšený vodní stav. Hala ve Společňáku je však suchá a tak fotíme. Jak se to podařilo, můžete posoudit. Nějak čas pádí a na základnu dorážíme okolo půlnoci. Na základně střetáváme Jarouška, který je zatím v pohodě. Na základně probíráme další možnosti postupu pod teho“ našeho“ Harbecha a pak jen spánek. Ráno je naplánována klubová akce na našem hlavním pracovišti závrtu č.1. Postup je velmi zajímavý a né až tak zdlouhavý. Hloubka 17 metrů je velmi nadějná a povzbudivá. Při postupu na samotném dně nezapomínáme na postupné skružování vstupní šachty. Účast velmi dobrá, postupy nadějné, dnes počasí slušné. Takže snad někdy příště a pozdrav na dálku Kubovi a Šárce, ať se jim v životě daří.

Oťas

Už dlouho se nám nestalo, že by bylo tolik akcí v jeden den a tak obrovská účast,
jaká už dlouho nebyla. A myslím, že se hodně dařilo. Ale začněme pěkně postupně.
Nějak jsme slíbili vyčištění Společňáku a tak  tři z nás odchází na tuto lokalitu. Vše je uděláno. Závrt.č.1 – pokračujeme v betonáži závalu a už se těšíme na těžení v propané šachtě s průvanem. Přesto neodoláváme a těžíme. Měli jsme trochu strach, že druhý vrátek bude po intenzivních deštích nefunkční, ale vše se v dobré obrátilo. Pro příště je vše nachystáno pro osazení již v pořadí třetí skruže. Dále se zúčastňujeme oslavy 20. let Větřáku v Rudici. Proběhla ukázka záchranářů, speleo dovednosti, vystoupení country kapely KNIR, došlo i na tanečky a další. A pak se všichni přesouváme na naši základnu, kde  společně oslavujeme kulaté narozeniny našeho Jarka.

Co vlastně psát o stále se opakujících pracovních akcích, kde pořád betonujeme a betonujeme. Přesto mi to nedá a posílám poslední report před letošními prázdninami.
Účast: Jaroušek, Ládínek Velký a Malý, Oťas. Počet je dostačující pro činnost, která nás dneska čeká. Dopoledne postupně dobetonováváme poslední části stropu, pod skružemi. Myslím, že to nebude tak hrozný a půjde to rychleji, než předpokládáme. Mezi labilními bloky házíme kamínky a vypadá to velmi
povzbudivě. Padají do 3 metrové hloubky pod nás. Je však potřeba ještě betonovat a další postup bude náš. Dneska nikam nespěcháme, ale máme toho již plný zuby. Takže zakryjeme díru a pokračujeme do naší milovaný hospůdky. Zde probíráme další možnosti na našem závrtu č.1, myslím, že na podzim jsme v novým, ale nepředbíhejme. Jinak všem spřáteleným skupinám přejeme  pěkný prázdniny a na připravovaných expedicích hlavně opatrně. Takže snad někdy příště.

Klubová akce na závrtu č.1 na Harbechu, účast: Jaroušek, Ládínek Malý a Velký, Hanka, Oťas.
Asi by se v takovým počasí chtělo jít k vodě, ale jsme tady rádi a čeká nás spousty práce. Asi je dobrý říci,
že dnes všichni se náramně chceme zchladit dole v díře, ale nejde to. Čeká nás opět celkem dost betonování obnaženého stropu. Jasně vidíme stěny začínající studny, ale asi to ještě chvíli potrvá. Kýbl za kýblem mizí dole s tuhnoucí hmotou, aby vykonal, co jest pro něj dobré a to co nejrychleji zatuhnout. Určitě je čas i na důkladné změření naší díry a zatím je to 16,5 metru hluboký. Určitě by se chtělo pracovat dále, ale jsme pozvaní naší spřátelenou skupinou Rudickou na Velký oslavy na Kurty do Rudice. Při účasti tolika špičkových jeskyňářů byla určitě probrána všechna závážná témata. K tanci a poslechu hrál legendární KNIR.

Účast: Jaroušek, Vítek, Zdenál, Ládínek  Malý a Velký, Hanka, Oťas a hosté. Nemyslím si, že jsou naše akce všechny stejné, i když jsou se 14 denní pravidelností. Už jsme se nemohli dočkat. Co nás tedy vlastně dneska čeká? Postupné těžení vrátkem číslo dva, který je umístěn nad druhou (zatím) skruží. Cesta této malé lanovečky je krátká a tak to jde pěkně od ruky. Jako první na samotné dno zalézají Zdenál a Vítek a těží. Jsou tam celkem dlouho a podaří se jim náš závrt prohloubit minimálně o jeden metr. My všichni sloužíme postupně jako míchači betonu, obsypávači skruží, opékači buřtů a pod. Na samotném dně je všechno pěkně proprané a směr je jasný. Pracujeme asi do 17 hod. a pak odjíždíme do naší milované hospůdky. Takže snad někdy příště.  

Scházíme se na obvyklém místě a v obvyklou hodinu. Účast:: Zdenál, Jaroušek, Vašík, malý a velký Ládínek a Oťas. Je to příjemné, mít dva vrátky a těžit jen na krátkou vzdálenost přímo za skruž, jde to hodně rychle. Snažíme se těžit a přemýšlet jak se bezpečně dostat tímto né snadným místem. Po pauze přichází řada na spouštění druhé skruže, což úspěšně realizujeme. A potom špekulujeme nad dalším betonováním, dřevěním a hlavně postupem. Opět se opakuji, ale průvan je velmi příjemným společníkem a vodítkem. V současné době máme hloubku asi tak 14 – 15 metrů a jsou spuštěny a usazeny dvě skruže. Takže snad někdy příště.

Posledně jsme si řekli, že bychom dneska už mohli těžit již ze samotnýho dna. Trošku jsme to museli přehodnotit. Účast: Jaroušek, Ládínek Velký a Malý, Hanka, Oťas. Opět transportujeme k našemu závrtu pytle s cementem a opět chystáme směs do podzemí. Před tím důsledné očištění pro betonáž. Bavíme se dlouho dobu jen tím, že nacpáváme hodně hustou směs do stropu a zabezpečujeme možné labilní kameny. Jsme překvapeni, co všechno naše díra potřebuje. Jen zběžně se díváme do pokračování, abychom si připoměli, co nás čeká. To nám však neuteče. Lámeme si hlavy, proč je u nás v šachtě to hnízdo, ale asi to tak má být. Všem patří dneska poděkování za obětavou dřinu. Takže snad někdy příště.