http://www.festivalrajbas.cz/ pro velky uspech se nakonec prednaska o IronDeep konala hned dvakrat. Diky vsem za ucast a podporu
Situace na Závrtu č.1 – Harbechy
Po delší odmlce kdy v podstatě nebylo o čem psát se stále pravidelně každý druhý víkend snažíme prohrabat pod Harbechy závrtem č.1. Od února se potýkáme s odstraněním uvolněných kulis a zmenšením těženého profilu. Většina těžěného materiálu putuje až na povrch kde jím obsypáváme skruže. Za chvíli nebude již co obsypávat tak asi zasypeme celý závrt :-). V současné době je osazeno devět skruží a celková hloubka asi 20m. Na současném dně se konečně oprané balvany zvětšují a průvan ukazuje jasný směr.
Ládinek
foto: Ota Šimíček
Speleoforum 2015 – victory !!!
Expedition IrondDeep 2014 won three prices at Speleforum, congratulation to all expedition members and supporters. Especially thanks Richard and his team for great video and Petr for perfect photos and maps. Cave is also about 800m longer and also deeper than before (-1169m).
Speleoforum 2015 – výhra !!!
Expedice IrondDeep 2014 získala cenu účastníků Speleofóra za nejvýznamnější objev členů ČSS v zahraničí, za nejlepší prezentaci (Richardovo perfektni akční video) a za nejlepší posterovou prezentaci (Petrova práce, díky). Díky všem za hlasy a velká gratulace všem účastníkům a podporovatelům expedice, jen tak dál a hloubš 😉
Iron Deep – video
Je hotové krátké video z poslední expedice do Černé Hory. Autorem je Bob z rudické ZO a shlédnout jej můžete zde: https://www.youtube.com/watch?v=vuXxG-ygyJs
Jak je to s objevy na závrtu č. 3
Jakákoli podobnost tohoto příběhu s realitou a reálnými osobami je čistě náhodná
V den výroční schůze jsme se s Vaškem opět vypravili do Trojky. Na poslední akci se nám podařilo postoupit o kousek dál, tak jsme si říkali, že bude pěkné, objevit něco přímo na výročku.
Člověk míní, osud mění. Dopolední Harbechy jenom matně vystupují z mlhy, resp. z mlhy matných vzpomínek vystupují válcovité předměty poletující přibližně ve výši hlav zúčastněných a provádějící zvláštní manévr, kdy se znenadání převrátí vrchní, zúženou částí dolů. Tyto létající předměty UFO byly průhledné a velice rychle jim docházelo palivo, jakási čirá tekutina.
V podzemí se již situace začala rýsovat zřetelněji. Během čerpání sifonu jsme ještě jednou vylezli a navštívili partu na vedle ležícím závrtu č. 1. To už jsme se byli schopni dorozumět lámanou češtinou. A pak, poměrně pozdě, jsme vyrazili na konec, vyzbrojeni distem a kladívkem. Docela rychle jsme se promotali všemi úžinami a plazivkami a dostali se do nově objevené části. Zde jsem začal lézt neznámý komín, který však po deseti metrech přešel ve velice úzkou puklinu. Mezitím Venca slézal na dno. V tu chvíli se ozvala velká rána. S Vaškem se urval kus skály a tak poslední tři metry slezl volným pádem. První hodnocení situace bylo nevalné:
„Zdenále, jestli chceš něco dělat, tak hned, protože až si tělo uvědomí, že má něco s ramenem a kotníkam, tak bude zle…“
Normálně by se až tak moc nedělo, ale zde, úplně na konci jeskyně za hromadou plazivek, škvír, úžin a zalamováků to byl opravdu pech. Jak jsme však během lezení komína a několika dalších minut zjistili, moc věcí na práci zde bohužel nebylo, neboť jeskyně skončila. Pouze na konci pukliny, kam odtéká voda při povodni, je možné těžit promytou drobnou suť a teoreticky by se zde dalo dostat do dalších volných pokračování. Odhodili jsme tedy kladívko, vzali disto a jali se pomalu sunout z díry ven.
Těsně před výstupem Václav přiznal, že situace není až tak kritická, když pravil: „Až vyprchá poslední promile, tak to bude špatný..“ Promilí měl po ranním setkání s mimozemskou civilizací Venca tolik, co sv. Václav dobrých skutků, a tak zde byla naděje, že se na povrch dostaneme včas. Ze vstupní skruže jsme vykoukli až dlouho po setmění.
Výroční schůzi jsme nestihli a objevy nepřinesli a nezmapovali ani metr. Proto plánujeme další návštěvu, abychom měli lepší představu o tom, kam jeskyně může vést. Již teď má značnou hloubku kolem 100 m, a tak předpokládáme, že bude směřovat do kdysi hlubokého Lažáneckého žlebu. Toť vše, mapu snad přineseme příště.
Ursus
Suchožlebáci – závrt č1, č.3 a výročka 7.2.2015
Beru výročku, jako završení naší práce v tom minulém roce. Ale nepředbíhejme. Tradiční velmi silná účast na výročce, tak se dělíme na dva silné týmy. Jeden pokouší štěstí za vyčerpaným sifonem v závrtu č.3 a my ostatní bádáme a bádáme na závrtu č.1. Na závrtu č.1 je postupně zasypána další skruž, v pořadí již číslo 6. Na samotným dně jsou určité náznaky rychlých a nebo rychlejších objevů. Dost nám to připomíná kout ve Svážné, který vedl dále k fantastickým objevům. Dnešní bádání končíme po 17 hodině a všichni se přesouváme do restaurace do Rudice, kde proběhne výroční schůze našeho klubu. Určitě se tady sluší poděkovat všem za obrovskou dřinu na našich lokalitách v uplynulém roce. Ale bez této šílené dřiny to asi nejde. Vše je probráno a další plány jsou na stole. Kluci na závrtu č.3 pořídili několik záběrů za sifonem, díky.
Takže snad někdy příště.
Velký Oťas
Suchožlebáci – a není jen dřina na závrtu č.1 – 24.1.2015
Klubová akce: Ládínek Velký a Malý, Zdenál, Jaroušek, já. Vždycky začínám report z klubové akce tím, že dřina, zase dřina. Dneska jsme začali mírným, ale příjemným spestřením. Na Našem Harbechu to prostě žije, i když někdy je to stereotyp. Tentokráte děvčata na koních nám na dlouhou chvíli spestřily začátek pracovní akce. Aj šlivovičku pily. Třeba za 14 dní přijedou znovu. My pak odcházíme na závrt č.1. Po spuštění v pořadí již šesté skruže, se nám opět přiblížila hrana našeho závrtu. Ještě pořád těžíme z úplnýho dna a zasypáváme za skruž. Bohužel je už to zdlouhavý a obtížný. Je nezbytné hlídat přechod okovu do skruží, né vždy se mu chce. Na samotným dně obnažujeme slibný kout a doufáme, že příště a příště už to konečně pustí. Detailní popis zatím neuvádím, dočkáte se. Z díry vylézáme za tmy a za tmy odjíždíme ze samoty do hospody. Příjemné chvíle jsou zde dotahovány dalšími plány, kterých je spousty.Na některých fotografiích je vidět naše nedočkavost a sestup pracantů na
úplné dno.
Takže snad někdy příště.
Suchožlebáci – kde je vůle, tam je i cesta – 10.1.2015
Klubová akce: Jaroušek, Vítek, Roman, Vašík, Ládínek Malý a Velký, Jirka, Hanka, já. Na samotě se scházíme v pravidelný čas co 14 dní. Předpověď počasí vlastně jedna velká hrůza. Jsme jako vždy připraveni napínat plachty proti dešťům, větrům, zimě. Ale nic se vlastně nekoná. Počasí k nám vzhlíží s pokorou a čeká, kdy už to pod toho Harbecha provalíme. Ale zřejmě všechno má svůj čas, tak jako náš průstup podzemím pod Harbechem. Je to vlastně sranda, když si vzpomenu, jak jsme zarytě bádali okolo Společňáku, závrtu č.17, č.18 a pod. Matně jsme vnímali, že kdysi Adamováci otevírali u Konrádova dvora závrt č.3 a něco objevili a pak se to zřítilo a upadlo v zapomění. Až jednoho dne jsme sehnali dostupnou literaturu, vrhli se na závrt č.3 a objev na sebe nenechal dlouho čekat. Závrt č.1 nám dává zabrat více. Né, že bychom nevydrželi, ale on se brání. Na fotkách vidíte přísun další skruže a pohledy nahoru, tak už hodně zmenšenou vstupní šachtou. Na samotným dně těžíme a těžíme. Zatím veškerým vytěženým materiálem zasypáváme skruže. Jak dlouho to bude možný, těžko říci. Ale vše máme vymyšleno. Jinak moje srdce jeskynního fotografa plesá, vše jedna nádhera. Můj sen o jeskyňářské
oblasti zahrnující jeskyně Svážná, závrt č.1, závrt č.3 a jedna zatím neznámá jeskyně /pro Vás/se silně naplňuje. Takže paráda. Chystám pár fotek o bádání našeho jeskyňářskýho klubu v našich jeskyní
a na Maganiku, tak se těšte.
Takže snad někdy příště
Velký Oťas
Mrazivé Harbechy – klubová akce 27.12.2014 závrt č.1
Co více si může vlastně Suchožlebák přát? Mrazivý den na Našem Harbechu, objevy na závrtu č.3,
krásnou šachtu na závrtu č.1, mraky pracantů na klubové akci. To vše se nám plní, ale nepředbíhejme.
Účast: Robin, Vítek, Martin, Jaroušek, Ládínek Velký a Malý, Jirka a jeho brácha, Oťas. Dnešní den jsme si dali za cíl pustit skruž č. 5 do našeho závrtu č.1 na planině Harbechy. Bez problémů takto činíme za pomoci strojů. Jen matně vzpomínám na namahavé ruční spouštění na závrtu č.17, kde jsme
jich tenkráte naskládali celkem 18. Nyní jich tolik nehrozí, max. 12, ale uvidíme. Nyní se již skruže pasují
do připravených H a vrtulí pro uchycení žebříků. Velký Ládínek vše pečlivě připevňuje a ještě v nejnižších partiích našeho závrtu připevňuje plandající žebřík. Na nejnižším místě kopané široké šachty nás neustále vede průvan a Robin co by velký geolog se rozplývá na vrstvami. Má pravdu. Všichni již vyhlížíme nějaký ten volný průchod do očekávaných prostor. Ale netlačte na nás, dočkáte se. Na planině Harbechy se provádí opět při mrazivém počasí povrchový průzkum s fantastickými výsledky, ale
ty si necháme pro sebe. Skruž číslo 5 je do polovic zasypána a příště to dokončíme.
Velký Oťas
