Před pár dny mi volal Křišek Dudzinski ze Zakopaného, že budou v Moravském krasu, a že by chtěli v pátek k večeru dojít na naši základnu, zajeskyňařit, poseďet, zavzpomínat atd…..
Samozřejmě se domlouváme a v pátek k večeru se potkáváme. Jenom si matně vzpomínám na společné velké akce, které jsme s nimi v minulosti zorganizovali. Od roku 1979, kdy se vlastně nikam, ale vůbec nikam nedalo jezdit jsme společně byli ve Sněžné, Kotlinách, Bandziochu, Ptačí,Velké Litworové, Vysoké, Vecsembuku, Záskočí, Starý hrad a atd. Vyvrcholením spolupráce byla společná akce do Goufre Berger. Ale pojďme dále od vzpomínek, u nás v Krasu jsme je vzali do nedávno objeveného závrtu č.3. Cestou jsme se stavili i na našem současném pracovišti závrtu č.1. A potom na základně proběhlo posezení s dobrým pitím a probrání společných plánů do budoucnosti. Takže snad někde příště.
Posledně jsme si řekli, že bychom dneska už mohli těžit již ze samotnýho dna. Trošku jsme to museli přehodnotit. Účast: Jaroušek, Ládínek Velký a Malý, Hanka, Oťas. Opět transportujeme k našemu závrtu pytle s cementem a opět chystáme směs do podzemí. Před tím důsledné očištění pro betonáž. Bavíme se dlouho dobu jen tím, že nacpáváme hodně hustou směs do stropu a zabezpečujeme možné labilní kameny. Jsme překvapeni, co všechno naše díra potřebuje. Jen zběžně se díváme do pokračování, abychom si připoměli, co nás čeká. To nám však neuteče. Lámeme si hlavy, proč je u nás v šachtě to hnízdo, ale asi to tak má být. Všem patří dneska poděkování za obětavou dřinu. Takže snad někdy příště.
Pokračujeme i dnes s naší pravidelnou zarputilostí. Vše je nachystáno k dnešnímu betonování, těžení a dřevení. Počasí má být dneska hnusné, ale vše je právě úplně obráceně a sluníčko svítí. Takže poloviční úspěch.Scházíme se: Malý a Velký Ládínek, Jaroušek, Roman, Vašík, Oťas. Je potřeba na správnou míru nachystat pletivo do podzemí na naše dřevení. Opět nám pomáhá technika a centrála, bez ní už to asi nějak nejde. Průběžně je zpracován a posléze spuštěn všechen dobře promíchaný cement pro dobetonování první skruže. Vybíráme puklinu, které se na jedné straně úplně zavřela a tak je v dohlednu dřevení jen jedné strany. Při těžbě je první skruž takřka obsypána, takže příště nasadíme druhou a třetí bychom trochu zatočili. Průvan je pohodový průvodce. Všichni už se těšíme, až toto bude za náma a budeme postupovat jen a jen na čelbě. Všude jsou patrny přítoky našeho drobného potůčku.
Je si 17 hodin a už toho všichni máme plný zuby. Takže snad někdy příště.
Tentokráte se scházíme v hojném počtu na naší základně na Harbechu již v pátek večer. V pohodové a klidné atmosféře celkem dost pozdě uleháme do spacáků. Ráno odcházíme směrem k našemu závrtu č.1, kde v současné době provádíme výzkum. Po nezbytné kontrole naší trojnožky se zaměřujeme na betonování první skruže. Je potřeba velmi pečlivě vše zabetonovat a to jak všichni víte,trvá dosti dlouho. Postupně přesouváme i druhý vrátek těsně nad současné dno a průběžně těžíme a rozšiřujeme nejnižší místa. Šachta pod skruží už nebude takových rozměrů a dřevení už nebude tak náročný. Postupně se přidají další stěny a průvan proti nám, je příjemné vodítko. Příště bychom měli dobetonovat první skruž a těžit z absolutního dna.
Opět jsme na závrtu č.1 na Harbechu. Počasí je zatím příznivé, fouká
vítr Harbešák, ale neprší. Účast není až tak velká jako minule, ale zvládneme to. Nejdříve stavíme novou trojnožku pro puštění skruže. A začíná fest pršet. Suchožlebák je tvor odolný a plachta proti dešti je doma v garáži, tam je jí dobře. V prudkém dešti a ještě větším vichru, i možná s novou členkou našeho klubu sestavujeme kladkostroj a pouštíme totálně promočeni první skruž. Úkol je splněn, rychle balíme a prcháme na samotu a potom do hospody.
Jako vždy hojná účast. Bohužel to jde pomalu. Ve vstupní šachtě montujeme nový žebřík, ještě pro lepší sestup. Na absolutním dně betonujeme pod vápencovou troskou a vše připravujeme pro osazení první skruže. Dále rozšiřujeme průlez, aby zde šly tahat kyble s vytěženým materiálem. Podnikáme nový sestup do možného pokračování, ale zatím je to úzký. Už se těšíme, až tyto práce budou za náma a začneme těžit opravdu ze dna. Všichni spěcháme na vernisáž obrazů Svati Cigánka do Rudic. Takže snad někdy příště.
Po ročním kopání jsme v průzkumné šachtě dosáhli hloubky cca.10 m kde jsme úzkým průlezem prolezli pod vápencovou trosku pod kterou jsou již tři skalní stěny s průlezy do neznáma. Na další pracovní akci bude rozšířen průlez a zabezpečí se problémová místa a připraví se lože pro osazení první skruže. Po osazení skruže budeme pokračovat v dalším průzkumu.
