Technika
Dřevení šachty
Lezecká karbidka - původní návod na domácí výrobu karbidky typu pi?ifuk z roku 1981
Dřevení šachty
Pokus o popis dřevení šachty v historické perspektivě Suchého žlebu
Bylo, nebylo, kopali předvěcí Suchožlebáci jisté díry do země, a když jim stěny začaly padat na hlavu, odhodlali se ke dřevení. Protože to bylo v dobách všeobecné bídy a úpadku, bídné bylo i dřevení. Většinou to probíhalo tak, že v lese byly zabaveny již předtím zabavené (znárodněné) stromy, ovšemže bídné kvality. Z těchto stromů byly bídnými nástroji zhotoveny bídné rámy. Po lese byla též posbírána probírka neboli tenké smrčky, tyto odvětveny a použity místo šalovacích desek. Vše bylo tak bídné, že se to ani vypovědět nedá.
V době všeobecného rozkvětu a bohatých sponzorů na to půjdeme jinak. Z dobrých důvodů použijeme místo (často ani neodkořených, slizkých a bídných) kulatin krásné nové hranolky 10 x 10 cm a místo slizkých a bídných smrkových klacků krásné nové šalovací desky tloušťky 2,5 cm (1 inch), o délce 2 m a šířce, jakou nám dodavatel dodá.
Zásada č. 1: Co může udělat někdo jiný, ať udělá někdo jiný
Za starých, bídných dob si každý musel vše dělat sám, neboť vše bylo bídné, tedy i dělba práce. V dnešní době to uděláme jinak. Necháme si vyrobit dřevěné díly, z kterých budeme výdřevu sestavovat. Pokusím se dále popsat jak.
Zásada č. 2: Začátek je důležitý
Pečlivé a správné založení šachty je důležité, neboť přispívá k všeobecnému rozkvětu. Především ať je délka trámků, tvořících rám šachty 150 cm. Toto je axiom, se kterým je potřeba se naučit žít. Znamená to, že vnitřní prostor šachty v nejužším místě bude 130 x 130 cm. To se může zdát málo, ale málo to není. Maximální rozměr šachty mezi jednotlivými rámy bude totiž větší, dokonce ještě větší než vnější obrys rámů, což je 150 x 150 cm. Šalovací desky je totiž nutno oddálit od rámů, aby se jejich druhá (vnitřní) vrstva dala vysouvat dolů při prohlubování šachty. Oddalování šalovaček se děje pomocí dřevěných klínů, které si, jak jinak, necháme nařezat. Takových klínů bude potřeba velké množství, protože musí být všude tam, kde se kterákoliv šalovačka kříží s rámem.
Začátek je důležitý. Na dně závrtu vykopeme díru, hlubokou asi 1,5 m rozměru asi 180 x 180 cm nebo více. Část vykopaného materiálu uložíme co nejblíže na stěně závrtu, aby bylo možno rychle obsypat první 2 m šachty po jejich dohotovení. Položíme a kameny ukotvíme dva 4 m dlouhé trámy tak, aby byly rovnoběžné, přesně horizontální (na vodováhu) a vzdálené vnějšími okraji 150 cm. Trámy položíme na dně závrtu v místě budoucí šachty. Pak uprostřed namontujeme dva díly 150 cm dlouhé. Tím vytvoříme první rám, který ponese rámy ostatní. Spoje v rozích rámů budou realizovány pomocí závitových tyčí M10 délky asi 15 cm. Zavěsíme pomocí 4 ks metrových závitových tyčí M10 druhý rám (který jsme zatím smontovali ze 4 ks 150 cm dílů) a vzápětí zavěsíme stejným způsobem rám třetí. Tento by měl viset asi 20 cm nade dnem vykopané šachty. Pak vytvoříme bednění prvních 2 m šachty. Použijeme 2 m dlouhé šalovačky, ze kterých můžeme předem vytvořit pláty široké asi 164 cm. Mezery mezi šalovačkami můžou být 2 - 3 cm. Pláty zavěsíme do patřičné polohy na předem šikovně připevněné úchyty (desky), nezávisle od rámové konstrukce (tak aby nebránily vsunutí vnitřní vrstvy desek na další 2 m šachty). Pomocí klínů vzdálíme pláty asi 6 cm od rámů. Důležitý detail představuje separační fólie, kterou napneme vně šalovaček. Ta zamezí protékání bahna dovnitř šachty při deštích. Pak můžeme zahrnout první 2 m šachty.
Zásada č. 3: Při prohlubování šachty je velmi důležité udržovat její profil
Jak již bylo naznačeno, dřevení pro hlubku 2 m a větší probíhá tak, že se napřed spustí druhá (vnitřní) vrstva šalovaček do mezery mezi vrstvou první (fixovanou 6cm širokými klíny) a rámy. (Viz též obr. Půdorys šachty.) Tato druhá vrstva se zajistí klíny o šířce 3,5 cm. 6 cm klíny zůstanou na svých místech, nebo budou mírně posunuty do strany tak, aby šalovačky druhé vrstvy prošly až na dno šachty. Šířka šalovaček druhé vrstvy ovšem musí respektovat šířku ve vrstvě první. To znamená, že např. když jsou ve vrstvě první vedle sebe dvě široké šalovačky, musí být ve vrstvě druhé v tomto místě též široká šalovačka atd. Po této přípravě můžeme začít prokopávat dno a postupně spouštět šalovačky druhé druhé vrstvy dolů a klínovat tak, aby nedocházelo k vyhřezávání balvanů a bahna do šachty. Je ovšem velmi důležité udržovat profil šachty, aby bylo možno nasadit další rám. Lze jen doporučit, aby tento rám (v pořadí již čtvrtý) byl nasazen co nejdříve, asi po dosažení hloubky 30 - 40 cm pod třetím rámem. Při dalším prohlubování je pak možno tento rám po uvolnění klínů spustit do jeho konečné polohy, tj. do vzdálenosti asi 80 cm od předchozího rámu. Tím bude zabezpečeno, že se šachta nebude zužovat a další rámy bude možno instalovat bez větších problémů.
Zásada č. 4: Všechny dutiny vně šachty musí být zaplněny
Tato zásada byla postulována slavným badatelem Jiřím Mókou Moučkou. Její přesné znění nebylo kodifikováno, ale může znít například takto: Dřevte jak chcete (to říkám já), ale všechny díry zacpěte. To ovšem neznamená, že máme zacpat všechny díry. Některé, zvláště ty které vedou dál neucpávat!
Soupis materiálu pro zahájení prací
- Smrkový hranolek 10 x 10 cm délka 400 cm: 2 ks
- Smrkový hranolek 10 x 10 cm délka 150 cm: 18 ks (minimálně 10 ks)
- Šalovací desky (25 mm) délky 2 m: 100 ks
- Distanční klíny (25 mm tloušťka) rozměr 15 x 6 cm: 150 ks
- Distanční klíny (25 mm tloušťka) rozměr 15 x 3,7 cm: 150 ks
Přechod z dvoumetrových šalovacích desek na jednometrové
Vladislav Kahle
Praktická realizace
O praktickou realizaci těchto pravidel dřevení jsme se pokusili na Osmnáctce.
Poznámka autora
Je třeba zdůraznit, že výše uvedený text není návodem na vydřevení šachty. Byl napsán jako propagační (dnes by se řeklo motivační) leták, který měl vést k větší aktivní účasti oslovené cílové skupiny na dřevících pracích. Tato snaha se ovšem zcela minula účinkem a z tohoto pohledu bylo vynaložené úsilí zbytečné. Pověstné převozníkovo veslo totiž zůstalo v autorových rukách a zatím se nenašel nikdo, kdo by se ho chopil.
Na druhé straně ale šachta dosáhla hloubky 8 m a zatím drží svůj tvar i funkci. Největší zatížení ovšem šachetní konstrukci čeká při jarním tání. Teprve po rozpuštění sněhu se ukáže, jestli bylo postupováno správně.
Vladislav Kahle
Lezecká karbidka
Karbidové světlo odedávna doprovázelo jeskyňáře do podzemí a karbidka se stala jedním ze symbolů bádání o jeskyních. Jakmile se staly dostupné důlní elektrické lampy, v dolech zavedené hlavně z důvodů bezpečnostních, jeskyní badatelé je začli používat pro jednoduchost obsluhy a spolehlivost. Karbidová lampa ovšem nikdy neztratila z moha důvodů svůj význam, pouze jí byl vývojem vtisknut jiný tvar a způsob použití. Z ruční svítilny vznikla lezecká karbidka.
Při pohybu v jeskyních je nutné, aby lezec měl obě ruce volné. Proto se hořák od karbidky oddělil a přestěhoval i s reflektorem na přilbu. Též vyvíječ acetylénu, spojený s hořákem hadicí, doznal změny. Místo klasických železných karbidek jsou používány lehké výlisky z hliníku nebo dokonce z plastů. Tyto konsktrukce jsou však běžně dostupné v západních zemích, v poslední době zásluhou SSS i v Československu. Cena je ovšem v obou případech dosti vysoká, protože se jedná o výrobně poměrně náročné předměty.
Na následujících řádcích tohoto článku předkládám návod na stavbu karbidové lampy, která je snadno zhotovitelná z lehce dostupných a levných materiálů. Navíc je lehká a funkčně spolehlivá. Tato karbidová lampa je charakteristická použitím sprayových nádobek pro sestavení vyvíječe acetylénu, jednoduchými ovládacími ventily (kulička v pryžové hadičce), umístěním vyvíječe v náprsní kapse overalu a původním řešením acetylénového hořáku.
Vyvýječ acetylénu
Sestava je patrna z obr. 1. Skládá se ze dvou sprayových nádobek (1, 2), ze kterých opatrně odstraníme víčka obsahující ventily. Dno nádobky určené pro karbid je vhodné vyrovnat pro zvětšení objemu. Pryžové zátky (3, 4) provrtáme pomocí korkovrtů. Do vzniklých děr vtlačíme trubičky (5, 6, 7) na regulaci přítoku vody a odvádění acetylénu (8). Trubičky opatříme hadičkami (9, 10, 11), do kterých předtím vsuneme skleněné kuličky (12), které lze zakoupit v obchodech s laboratorními potřebami. Hadičky volně vyčnívají z kapsy overalu, aby bylo možné lehce ovládat výkon karbidky i v rukavicích. Proti vytažení je zajistíme ovinutím 1 mm tlustým drátem. Důležitý je komínek (13), tvořný trubičkou, která je ve spodní části provrtána. Celý vyvíječ se po sestavení zasune do obalu, sešitého nejlépe z tenké nepromokavé tkaniny. Obal je vhodné opatřit na zadní straně poutkem pro zavěšení k hrudnímu úvazku.
Acetylénový hořák a zrcadlo
K vyvíječi je pomocí pryžové nebo lépe PVC hadice připojen hořák se zrcadlem (obr. 2). Zrcadlo (2) je vyrobeno z nerezového nebo duralového plechu (dodává Ferona n. p.), vyleštěno a je k němu pomocí šroubu M 3 (3) připojena příchytka (1), sloužící k upevnění na přilbu a zároveň drátěný držák (4), nesoucí vlastní hořák (5). Příchytku je možno řešit pro zasunutí do normalizovaného držáku pro důlní lampy, jak je vyobrazeno, nebo pro uchycení na pásek z široké gumy navlečené na přilbu.
Hořák
je výrobně nejobtížnější součástí karbidky. Je tvořen hliníkovou
trubičkou o vnějším průměru 6 mm (Ferona n. p.), kterou ve vzdálenosti
10 mm od konce lehce zeslabíme pilníkem a propíchneme do ní dva otvory
vzdálené od sebe 2 mm, tak aby jejich osy svíraly úhel přibližně 45°.
Hodnota úhlu není kritická, důležité však je, aby osy obou otvorů ležely
v jedné rovině a aby oba otvory měly stejný průměr (asi 0,25 mm).
Je možné pokusit se o propíchnutí otvorů šicí jehlou. Zaručenější výsledek
se však dosáhne uchycením trubičky v přípravku zvlášť k tomuto
účelu vyrobeném a propíchnutím otvorů pomocí hrotů vybroušených
z šicích jehel na přesné brusce. Hořák zaslepíme zátkou ze
silikonového kaučuku, nebo zamáčknutím. Při použití přívodí hadice (6)
z termoplastů (PVC, PE) je nutno pro zamezení jejího deformování teplem
a vypadávání vřadit mezí hořák a vlastní hadici přechodku (7) nejlépe
ze silikonové hadice, případně z pryže.
Popis funkce lampy
Nádobky jsou naplněny vodou a karbidem (obého maximálně do 3/4 výšky). Kuličkový ventil pro přívod vzduchu lehce zmáčneme palcem a ukazováčkem pravé ruky (případně levé ruky) a lehkým fouknutím vytvoříme přetlak nad hladinou vody. Dále pak mačkáním přepouštěcího ventilu mezi oběma nádobkami regukujeme množství protékající vody a tím vznikajícího plynu. Zprvu karbidka reaguje bouřlivě a při neopatrném přidání vody může dojít až k vyhození pryžové zátky. Po několika minutách se však výkon ustálí a občasným přidáním lze lehce regulovat výšku plamene. Pro bezporuchový provoz je zvlášť důležité, aby přívodní trubička vody ústila přímo v komínku.
Zanesený acetylénový hořák nejlépe vyčistíme tak, že okolí dírek navlhčíme a uvolněné saze setřeme. Dírky pak pročistíme tenkým drátkem, který vyčnívá asi 3 mm z vhodného držáku. Velmi se vyplatí občasné přeleštění zrcadla vhodným přípravkem. Zreagovaná náplň by měla být z nádobky co nejdříve odstraněna, aby se zamezilo jejímu ztvrdnutí. Při přepokládaném pobytu pod zemí delším než 8 hodin je vhodné vybavit se další nádobkou opatřenou komínkem a naplněnou karbidem. Výměna je pak otázkou několika sekund.
Na závěr ještě jednoduché srovnání. Karbidka poskytuje při výšce plamene asi 3 cm přibližně stejně intenzivní světlo jako 25 W žárovka standardního provedení, což je při 6 hodinách svícení (jediná náplň) ekvivalentní 150 Wh. Akumulátor důlní lampy představuje zdroj o kapacitě maximálně 50 Wh. Hmotnost karbidky popsané konstrukce je asi 500 g, hmotnost důlní elektrické lampy je 2 kg. Z toho by vyplývalo, že karbidka je více než 10 x výkonější zdroj světla - vztaženo na hmotnost. I když budeme uvažovat nejúčinější soudobé elektrochemické zdroje proudu a moderní halogenové žárovky, bude současná elektrotechnika i při odhlédnutí od cenových relací těžko konkurovat karbidové lampě. Dá se předpokládat, že karbidka ještě dlouho zůstane hlavním zdrojem světla pro pohyb v jeskyních.
Nejdůležitější parametry lezecké karbidky
| Hmotnost prázdné lampy | 200 g |
| Hmotnost karbidu | 170 g |
| Množství vody | 170 g |
| Hmotnost naplněné lampy | 540 g |
| Doba svícení na jednu náplň | 6 - 8 h |
Rozpis materiálů k obrázkům
Vyvýječ acetylénu (obr. 1)
- Nádobka na karbid - hliník - normalizovaný rozměr.
- Nádobka na vodu - hliník - normalizovaný rozměr.
- Pryžová zátka k nádobě na karbid - pryž - výška 15 mm, průměr spodní 25 mm, horní 30 mm.
- Pryžová zátka k nádobě na vodu - stejné rozměry i materiál jako u 3.
- Výtoková trubička vodní - mosaz - vnější průměr 4 mm, délka 40 mm - ohyb.
- Vzduchová trubička - mosaz - vnější průměr 4 mm, délka 25 mm.
- Vtoková trubička vodní - mosaz - vnější průměr 4 mm, délka 50 mm - ohyb.
- Výstupní trubička acetylénu - hliník - vnější průměr 6 mm, délka 35 mm - ohyb.
- Přívodní hadička vzduchu - pryž - vnitřní průměr 4 mm, délka 100 mm.
- Přepouštěcí hadička - pryž - vnitřní průměr 4 mm, délka 190 mm.
- Přívodní hadička - pryž - vnitřní průměr 4 mm, délka 140 mm.
- Kuličky - sklo - průměr 5 mm.
- Komínek - hliník, PA - vnitřní průměr 6 mm, délka 115 mm provrtat 20 otvorů průměr 2 mm.
Acetylénový hořák se zrcadlem (obr. 2)
- Příchytka - Al plech - 70 x 20 x 1 mm - zúžení pro uchycení zrcadla, 2 otvory průměr 3,5 mm.
- Zrcadlo - nerez, dural - 90 x 60 x 0,5(1) mm oválný tvar, leštit.
- Šroub s maticí - mosaz, kadm. železo - M 3 x 8 mm.
- Držák - ocel. drát - průměr 2 mm, délka 100 mm, drát z jízdního kola.
- Hořák - hliník - vnější průměr 6 mm, délka 50 mm.
- Přívodní hadice acetylénu - pryž, lépe PVC - vnitřní průměr 6 mm, délka 700 mm.
- Přechodka - pryž, silikonový kaučuk - vnitřní průměr 6 mm, délka 50 mm.
Vladislav Kahle
Publikováno: Stalagmit 4-5/81, Praha 1981