Úvod > Jeskyně > Svážná studna > Archiv

Svážná studna - archiv

Činnost těžební v Moravském krasu
Jeskyně Svážná studna v Lažáneckém žlebu
Svážná studna v Lažáneckém žlebu - geneze a hydrografická situace
Nálezy badenských fosílií v jeskyni Svážná studna, Moravský kras - důsledky pro speleogenezi
Jeskyňáři objevili nové podzemí

Výňatek z článku Informace o činnosti jihomoravských jeskyňářů v roce 1992 části ZO 6-14 Suchý žleb Brno

Činnost těžební v Moravském krasu

Hlavním pracovištěm byl dvojzávrt u Svážné studny v horní části Lažáneckého žlebu pod Konrádovým dvorem. Na této lokalitě pracujeme společně se ZO 6-04 Rudice. Začátkem roku dosáhla šachta hloubky 14 m. V šesti metrech byla zastižena svislá stěna modelovaná výraznými rovnoběžnými vertikálními žlábkovými škrapy. Ve hloubce 11 m byla zastižena jednak druhá pevná stěna, jednak přeplavené bádenské tégly s úlomky jehlic hub a ústřic (určení J. Říhy, Mor. muzeum). Od deseti metrů se objevovaly stále četnější dutinky, v hloubce cca 13 m bylo slyšet téměř stabilně drobný potůček. V celém průběhu šachty jsou zaznamenávány balvany i stěny potažené barvivem (patrně genciánová violeť) z neúspěšného barvícího experimentu z roku 1960. Tehdy Burkhardt et al. spláchli barvivo cisternou vody do závrtu, výron obarvené vody však nikde nebyl pozorován.

Tavné vody z jezera na louce u dvojzávrtu na přelomu března a dubna 1992 uvedly do pohybu sedimenty za výdřevou, čímž došlo k zavalení šachty v úseku -3 až -7 m. Na podzim se podařilo technicky a hlavně morálně překonat pohromu a znovu proniknout do volných dutin. V současnosti dokončujeme skružování vstupních osmi metrů v nebezpečných sypkých sedimentech a ve dně pokračujeme zapaženou šachticí mezi gigantickými bloky a dvěma pevnými stěnami. Cílem je samozřejmě objev jeskynního tahu vázaného na některý z pravostranných přítoků podzemního jedovnického potoka.

Jiří Otava

Publikováno: Speleofórum 93, 78, Brno 1993

Jeskyně Svážná studna v Lažáneckém žlebu

Lažánecký žleb odděluje severní a střední část Moravského krasu. Žleb je výjimečný tím, že na rozdíl od ostatních krasových údolí Moravského krasu, zůstal vyplněn mořskými sedimenty spodnobadenského stáří. První informaci o mocnosti těchto neogenních jílů přinesl vrt vyhloubený v roce 1956 východně od Lažánek (Schütznerová-Havelková 1958a, b), který ukázal, že celková mocnost sedimentární výplně údolí je 137 m (kvartér 18 m, neogén 119 m). Vilšer (1966) nechal provrtat výplň Lažáneckého žlebu v blízkosti jeho vyústění do Punkevního údolí. Ukázalo se, že spodnobadenské sedimenty zde dosahují mocnosti 30,5 m. V roce 1991 prováděl Dvořák a Sedlák gravimetrická měření v Jedovnické kotlině a v jv. části Lažáneckého žlebu, která poskytla data o mocnosti sedimentů vyplňujících údolí (viz též Dvořák 1994). Pro doplnění informací o charakteru údolí i jeho sedimentární výplně byly v roce 1996 proměřeny ve střední a západní části Lažáneckého žlebu příčné gravimetrické profily doplněné vertikálními elektrickými sondami (Beneš 1977, Kadlec 1997).

Příčný gravimetrický profil Lažáneckým údolím u dvojzávrtu s jeskyní Svážnou studnou, profil jeskyní - V.KahleJeden z těchto gravimetrických profilů probíhal v těsné blízkosti dvojzávrtu s jeskyní nazývanou Svážná studna, který se nachází zhruba 500 m sz. od křižovatky silnic Lažánky - Jedovnice - Rudice. Lažánecké údolí se v místech profilu nápadně zužuje. Gravimetrické měření ukázalo, že i pod povrchem má údolí podobu úzkého kaňonu hlubokého zhruba 165 m (dno údolí se nachází ve výšce 308 m n. m.). V horní části je kaňon široký 40 - 75 m, zatímco při dně jsou skalní stěny od sebe vzdáleny pouze 20 m (obr.1). Kaňon Lažáneckého žlebu je v těchto místech podobný soutěsce Dolní úzká v Suchém žlebu.

Dvojzávrt s vertikální jeskyní Svážnou studnou je zajímavý právě tím, že vznikl v těsné blízkosti tohoto hlubokého kaňonu. Závrt i jeskyně se vytvořily až po vyplnění Lažáneckého žlebu mořskými sedimenty. Nasvědčuje tomu charakter jeskyně, která je často tvořena dutinami mezi bloky vápence (viz detail na obr. 1). Skalní stěna omezuje jeskyni pouze na jižní straně. Pobadenské stáří dutin potvrzují také přemístěné mořské sedimenty s fosiliemi nalezené v jeskyni (Otava 1993). Kdyby vznikla Svážná studna před transgresí spodnobadenského moře, byla by dnes pravděpodobně z větší části vyplněna mořskými sedimenty. Jeskyně vznikla ve vilémovických vápencích sensu stricto (viz Hladil 1983) na křížení puklin dvou směrů. Jsou to především subvertikální pukliny S-J s častými projevy krasovění (vertikální ronové rýhy, náznaky facet). Druhý puklinový systém má směr V-Z a je tvořen subvertikálními puklinami o velké četnosti, z nichž mnohé jsou vyhojeny kalcitovými žilkami až 1 cm mocnými. Hloubka Svážné studny v současné době dosahuje 22 m. Na dně jeskyně lze po většinu roku sledovat aktivní drobný podzemní tok, u něhož zatím není možné určit azimut odtoku.

Otázkou tedy zůstává, kam voda tohoto podzemního toku směřuje, případně se kterým krasovým systémem Svážná studna komunikuje. Nabízí se logická možnost odvodňování Svážné studny k jihu (ve směru S-J puklin) do jeskynního systému Rudického propadání. Barvící experiment realizovaný Burkhardtem v roce 1959 však tuto komunikaci nepotvrdil, protože se nepodařilo stopovač nikde zachytit. Z obr. 1 je zřejmé, že voda ze Svážné studny proudí vertikálně nenasycenou zónou podél kontaktu vápenců a jílovité výplně Lažáneckého údolí směrem k hladině podzemní vody. Spodní část výplně Lažáneckého žlebu je tvořena písky (Vilšer 1966) nebo polohami mořských jílů s množstvím vápencové suti (Schütznerová-Havelková 1958b). Není tudíž vyloučena ani možnost, že voda ze Svážné studny proudí touto více propustnou bazální částí sedimentární výplně žlebu směrem k západu do Punkvy.

Jaroslav Kadlec (ZO 1-05 Geospeleos) - Jiří Otava (ZO 6-14 Suchý žleb) - Vojtěch Beneš (G Impuls Praha s.r.o.)

Literatura

Publikováno: Speleofórum '98 (ročník 17), 9 - 10, Česká Republika 1998

Svážná studna v Lažáneckém žlebu - geneze a hydrografická situace

Úvod

Před pěti lety informovali o lokalitě Kadlec, Otava a Beneš (1998) v obecnějších souvislostech s transgresí badenského moře a geofyzikálním výzkumem sedimentární výplně, která zde zůstala po třetihorní záplavě Lažáneckého žlebu. Od té doby se mnohé událo, proto považujeme za užitečné doplnit informace a pozměnit interpretace, které vyplynuly z barvících experimentů a nových paleontologických nálezů.

Postup hloubení

Úzké jádro Suchého žlebu (Kahle, Šimíček, Otava) známé jako staří orli (nebo v...), nebo omladinou titulované jako otcové zakladatelé, se nejprve pokoušelo o prolongaci po aktivním minipotůčku v hloubce 22 m. Namísto klasické výdřevy jsme zavedli novátorský ekologický způsob jakýchsi kamenných kleneb vytvářených pomocí betonu. Tato zajímavá metoda má jistě své výhody, nicméně nevedla k úspěchu, neboť jsme si propočetli rychlost postupu v poměru k průměrné pravděpodobné délce lidského života, který zbývá badatelům našeho věku. Postup po vodě byl opuštěn a vrátili jsme se ke kdysi zavrženému svislému pokračování hlavní severojižní puklinou. Zprvu nepříjemná blátivá ucpávka se rychle změnila v permanentně nadějnou hlinitokamenitou suť. Okolnosti byly mimořádně příznivé, neboť jižní konec šachty tvořil přirozený skalní kout, takže bylo nutno dřevit jen severní stěnu. Zbývající stěny tvořila přirozená puklina. Navíc nový způsob výdřevy pomocí úsporných hranolků "špendlených" kulatinou 8 mm silnou šikmo do pevných stěn pukliny byl rychlý a praktický.

Hlavní příčinou rychlého a stále nadějnějšího postupu však bylo především radikální omlazení skupiny. Ke starému jádru se přidali tři bratrské dvojice - bratři Jarda a Olda Večerkovi z Třebíče, jejich brněnští bratranci Pavel a Zdeněk Dvořákovi a konečně bratři Ivo a Vítek Baldíkovi z nedalekého Kulířova. K nejvytrvalejším patřil i nejmladší člen Jirka Němeček. U rumpálu a v podzemí se dokonce vystřídaly a vzruch do skupiny přinesly Katka Marsová a Jana Marečková. Občas se přidali slavní i neznámí badatelé ze spřátelených skupin i ze Suchého žlebu. Za takové konfigurace práce rychle postupovaly i při poměrně nepravidelných akcích. Na přelomu roku 2002 a 2003 se šachta v hloubce cca 30 m opět přiblížila aktivnímu toku, což dokládal sílící zvuk tekoucí vody podtékající šachtu ze severu k jihu, čili správným směrem na Rudický systém (řez). Z technického pohledu je současné těžení ze dna (asi 33 m) možné již při 4 - 5 pracovnících díky příznivému, téměř dokonale vertikálnímu rázu šachty. Jeden badatel těží a nakládá na dně, další, tzv. spodní deviant, přehazuje okov, koš, či kýbl z kladky a na kladku. Třetí badatel (horní deviant) navádí nádobu na laně do úžiny pod skružemi a konečně 1 či 2 točí rumpálem a vyprazdňují nádoby. Za krátkou denní šichtu se podle situace na dně většinou stihne 20 - 50 okovů.

Barvící pokusy, hydrografická situace

V roce 1999, tedy 40 let po neúspěšném pokusu R. Burkhardta a rudických jeskyňářů proběhl další, tentokrát poměrně úspěšný barvící pokus se zajímavým průběhem. A. Nejezchleb a V. Prejza nejprve použili 200 g fluoresceinu a 21. března 1999 obarvili povrchový potůček svedený z louky do spodního závrtu u Svážné studny. Další 200 g dávka byla vložena do aktivního toku v hloubce cca 20 m dne 4. dubna 1999. Kontrolní patrony s aktivním uhlím byly umístěny nejen v Rudickém systému a vývěru u Býčí skály, ale rovněž u benzínové pumpy pod Lažánkami (viz předpoklad J. Kadlece o možném částečném odvodňování do Punkvy). Vyhodnocení patron nedopadlo dobře, zato se podařilo analyzovat přímo vzorky vod Jedovnického potoka. Na výpravě do Rudického propadání dne 8. dubna 1999 měli J. Balák a M. Kovařík zcela jiný plán a záměr, než kontrolu barvícího pokusu. Nicméně I. Balák zpozoroval, že vody vytékající ze Staré řeky jsou mírně zbarveny a odebral vzorek. Tuto domněnku potvrdila analýza V. Kahleho z UIACH AV ČR, který naměřil koncentraci 50 ppb fluoresceinu. Analýza byla konfrontována se vzorky odebranými na povrchu před propadáním, v Hugonově chodbě a U kašny, které byly negativní. Další vzorky odebrané po proudu Jedovnického potoka v Rudickém dómu a v Obřím dómu byly pozitivní, avšak naředěné, koncentrace se pohybovaly kolem 20 ppb.

Závěrem je nutno připomenout, že přímá vzdálenost mezi těženou severojižní puklinou v jeskyni Svážná studna a koncovým bodem chodby Stará řeka v Rudickém propadání činí 1500 m a to přesně jižním směrem.

Nové nálezy fosílií a dedukce o genezi a stáří jeskyně

Drcené kousky ústřic redeponované z povrchu byly nacházeny již od 11 m hloubky a ani výplavy jílů nebyly sterilní na mikrofosílie. Z těchto důvodů jsem se v roce 1998 domnívali, že jde o třetihorní jíly přeplavené do mladších, později vzniklých dutin. V listopadu 2002 a lednu 2003 se však podařilo nalézt opakovaně fosíllie, které takovou interpretaci silně zpochybňují, ne-li zcela vylučují. V jílovitých sedimentech mezi kameny jsme nalezli několik velmi dobře zachovalých exemplářů korálů 0,5 x 1 cm až 2 x 5 cm (foto) a zcela zachovalou schránku ústřice 4 x 6 cm a 1 mm tenkou schránku mlže o přibližném průměru 2 mm. Podrobné určení bude následovat, pro naši úvahu však není rozhodující. Uvážíme-li, že v hloubce 11 m byly schránky drceny a že sedimentární výplň šachty tvoří vedle jílů a jeskynních hlín ostrohranné úlomky vápenců a hojné valounky mechanicky značně odolných křemenců (foto profilu), je zřejmé, že pospolu s nimi by křehké vápnité schránky mlžů a korálů ztěží přežily. Jak korály, tak mlži mají na povrchu neporušenou jemnou skulptaci. Z toho vyplývá, že fosílie byly nalezeny v bezprostřední blízkosti místa, kde před cca 16 miliony let žily. Dokonalým důkazem by byl nález stěny devonských vápenců navrtaný badenskými mlži tak jak to známe např. z paleokrasových dutin v lomu cementárny Hranice, či jinde.

Ukázky badenských fosilií nalezené v hloubce 30-32 m
Ukázky badenských fosilií nalezené
v hloubce 30-32 m 		Specificky korodované stěny v hloubce 10 m
Specificky korodované stěny
v hloubce 10 m 		Profil písčitými sedimenty s velkým podílem valonů křemenců - sluňáků
Profil písčitými sedimenty s velkým
podílem valonů křemenců - sluňáků

Z uvedených nálezů tedy činíme závěr, že v jeskyni Svážná studna se setkáváme nejen s mladými, pobadensky rozšířenými dutinami, ale přinejmenším část systému existovala již před transgresí spodnobadenského moře z karpatské předhlubně údolím Rakovce a Lažáneckým žlebem.

Jiří Otava - Vladislav Kahle

Literatura

Publikováno: Speleofórum 2003 (ročník 22), 5 - 7, Česká Republika 2003, ISSN 1211-8397

Nálezy badenských fosílií v jeskyni Svážná studna, Moravský kras - důsledky pro speleogenezi

Geologie, hydrografie, nálezové okolnosti, speleogeneze

Dvojzávrt Svážná studna se nachází v horní části Lažáneckého žlebu na rozhraní střední a severní částí Moravského krasu. Jak ukázaly nedávné barvící experimenty, jsou vody stékající do závrtu již součástí hydrografického systému Jedovnického potoka. Konkrétně bylo barvivo zjištěno ve Staré řece, což je větev, která byla již dříve považována za starou, vzniklou před badenem - například Dvořák (1994). Závrt leží na severním úpatí horní strmé části žlebu tvořené světlešedými masivními vápenci macošského souvrství. Na jih od závrtu je kaňon vyplněn ~ 165 m mocnými kvartérními a hlavně miocénními - badenskými vápnitými fosiliferními jíly (tégly). V počátečních fázích hloubení závrtu jsme nacházeli (Kadlec et al. 1998; Otava - Kahle 2003) přibližně od 11 m hloubky pouze drť ústřic a ochuzenou mikrofaunu v jeskynních sedimentech. Proto jsme dutiny interpretovali jako mladé, kvartérní a faunu jako redeponovanou (Kadlec et al. 1998).

Situace se začala měnit kolem hloubky 25 m, kde jsme narazili na šedozelené vápnité jíly, velmi podobné badenským "téglům". Toto makroskopické pozorování bylo potvrzeno studiem mikrofauny. V hloubce 30 m pod povrchem se začaly objevovat v sedimentech neporušené schránky měkkýší fauny a korálů (skleraktinií). Vzhledem k dobře dochované granulaci, striaci a celé další mikroarchitektury na vnějším povrchu větších korálů (2 - 5 cm), přítomnosti drobných a křehkých korálů (0,3 - 2 cm), jakož i přítomnosti pouze 1 mm tenkých schránek měkkýšů, je nepravděpodobné, že by fosílie absolvovaly složitější nebo delší transport spolu s ostatním sedimentem. Sedimentární výplň totiž obsahuje vedle jílovitých sedimentů hojné klasty a valouny křemenců a vápenců, které by fosílie podrtily tak, jak bylo pozorováno ve vyšších částech jeskyně. Nabízí se tedy interpretace, která je velmi zajímavá ze speleogenetického pohledu. Nižší partie dnes známé části jeskyně Svážná studna (30 m pod povrchem a níže) byly vytvořeny alespoň zčásti již před spodnobadenskou mořskou transgresí. V době, kdy byl Lažánecký žleb zaplaven, komunikovalo spodnobadenské moře laterálně se staršími dutinami a zanechávalo zde vápnité jíly a fosílie. Nejpřesvědčivějším důkazem strmých skalních pobřeží v kontaktu s mořským litorálem by byl nález vápencových skalních povrchů navrtaných endolitickými organizmy (jako je tomu v Hranickém krasu). Tyto vrtby však zatím nebyly nalezeny.

Nicméně již z dřívějška známé složení ahermatypní korálové fauny z badenských "téglů" Lažáneckého žlebu (Caryophyllidae 8%, Eupsammiidae 57%, Oculinidae 35% - Hladil 1976) dokládá směsné tanatocenózy, kde se početné úlomky štíhlých větévek okulinidů z křehkých keříků rostoucích na vertikálních skalních stěnách (v místech se slabým nebo žádným dosahem světla), mísí s eupsamidy schopnými kolonizovat úpatní drť napadanou do okolních jílů pod těmito vertikálními skalními povrchy. Z Lažánek dosud byly známy tyto druhy skleractinií (Hladil, 1976): Diplohelia moravica (Quenst.), Trochocyathus affinis Rss., Acanthocyathus vindobonensis Rss., Caryophyllia div. sp., Coenocyathus degenerans (Rss.), Cc. depauperatus (Rss.), Dendrophyllia prismatica (Rss.) a Enallopsammia poppelacki (Rss.). Akantocyáti žili většinou až nad skalami, kaňony a dutinami (jako např. mlži spondylové), cénocyáti na sublitorálních hranách skal, ale i na úpatních drtích (tam méně), diplohélie zdobily vertikální skalní stěny, a dendrofýlie a eupsámie žily převážně na úpatních drtích (z menší části i v dutinách či mělčím sublitorálu). Později byly zjištěny i druhy Stephanophyllia imperialis Mich. a Deltocyathus (Levipalifer) sp. - markery hlubokovodního prostředí, schopné batymetricky stoupat do prostředí temných jílovito-písčitých den příbřežních kaňonů.

Levá a pravá miska mlže Neopycnodonte navicularis (Brocchi, 1814)
Obr. 1 - Levá a pravá miska mlže
Neopycnodonte navicularis (Brocchi, 1814) 		Korál Coenocyathus taurinensis (d`Achiardi, 1868) zlomený pod kalichem
Obr. 2 - Korál Coenocyathus taurinensis
(d`Achiardi, 1868) zlomený pod kalichem

Mikropaleontologická charakteristika společenstva a biostratigrafie

Společenstvo "Svážná studna I" (25 m) obsahuje bohatou a dobře zachovanou autochtonní, příp. (para)autochtonní dírkovcovou mikrofaunu, která stratigraficky dokládá stáří spodního badenu. Spolu s diverzifikovanými foraminiferami se vyskytují úlomky jehlic křemitých hub, ostnů ježovek a schránek měkkýšů. Ve společenstvu dominují planktonní jedinci nad bentickými, ze spektra planktonních druhů je možno uvést např. Globigerina tarchanensis Sub. & Chut., G. praebulloides Blow, G. bulloides d`Orb., G. diplostoma Rss, Praeorbulina ex gr. glomerosa, Globigerinoides trilobus (Rss.), Gl. bisphericus Todd, Turborotalia quinqueloba (Nat.), Paragloborotalia mayeri (Cush. & Ell.). Bentické taxony zastupují stratigraficky významná Uvigerina macrocarinata Papp & Turn., dále Hanzawaia boueana (d`Orb.), Siphonodosaria verneuilli (d`Orb.), S. scabra (Rss.), S. adolphina (d`Orb.), Heterolepa dutemplei (d`Orb.), Melonis pompiliodes (Ficht. & Moll.) a další.

Složení společenstva ukazuje na mořské prostředí sublitorálu. Na základě výskytu planktonních dírkovců je společenstvo řazeno do foraminiferové zóny M5 (Praeorbulina sicana - Pr. glomerosa) sensu Berggren et al. (1995).

Korálová a měkkýší makrofauna

Korálová fauna skleraktinií zjištěná ve Svážné studni v hloubkách pod 30 m obsahuje rody Coenocyathus, pravděpodobně i Paracyathus?, dále Diplohelia, a pravděpodobně i Stylocora? a vedle úlomků Dendrostella sp. též velmi pěkně dochovanou Eupsammia sp.; podle zatím nehojného materiálu se zdá, že nejhojnější jsou eupsamidi, méně hojní jsou karyofylidi a nejméně početné jsou úlomky okulinidů. Zvláště velká a dobře dochovaná Eupsammia sp. může být korálem rostoucím na dně poměrně klidné a temné dutiny. Naproti tomu zde nalezení coenocyáti a paracyáti obvykle dominují na mělce situovaných transgresních površích s brekciemi podložních hornin (například korálová kolekce V. Kosmáka od Viničných Šumic, v. od Brna).

Měkýší fauna je zastoupena ústřicí Neopycnodonte navicularis (Brocchi, 1814). Zachování je velmi dobré, čili transport byl patrně minimální.

Pro úplnost uvádíme nález rostra belemnita v 15 cm velkém angulárním klastu světle okrového křemence - "sluňáku" (silkrusty paleogenního? stáří). Zjevně ovšem jde o fosílii původem z olomučanské jury.

Závěr

Nálezy neporušených mikrofosílií v hloubce ca 30 m v jeskyni Svážná studna ve spojitosti s nálezy drcené makrofauny v hloubkách kolem 11 m vedly k představě, že níže nalezená fauna prodělala minimální vertikální transport a byla nalezena víceméně in situ. Z toho vyplývá předbadenské stáří některých částí tohoto jeskynního systému náležejícího dnes hydrograficky do povodí Jedovnického potoka ve střední části Moravského krasu.

Jiří Otava1 - Jindřich Hladil2 - Pavla Petrová1 - Šárka Hladilová3

1 Česká geologická služba, Leitnerova 22, 658 69 Brno
2 Geologický ústav AVČR, Rozvojová 135, 165 02 Praha 6
3 Katedra geologie a paleontologie PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno

Literatura

Publikováno: Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 2002, 25 - 26, Brno 2003

Napsali o nás v MF DNES:

Jeskyňáři objevili nové podzemí

Speleolog V. Kahle na dně propastiRudice - Dalších až pět kilometrů nových podzemních chodeb mohou objevit jeskyňáři v Moravském krasu. Dostali se totiž do prvních prostor pod závrtem Svážná studna nedaleko silnice od Lažánek k Jedovnicím. "Je to pro mě jeden z nejvýznamnějších objevů. Dostali jsme se do hloubky pětapadesáti metrů na soutok dvou toků a máme tři možnosti pokračování. Po aktivním toku, po průvanu nebo ramenem ke slepé propasti. Jsme blízko nalezení cesty z Lažáneckého žlebu k Rudickému propadání," popsal jeden z objevitelů Ota Šimíček. Od propadání jsou jeskyňáři vzdáleni vzdušnou čarou asi tisíc osm set metrů. V klikatém podzemí to však může znamenat až pět kilometrů. Podle Šimíčka jsou jeskyňáři na počátku dalších velkých objevů. Rudické propadání je už v současnosti druhým nejdelším jeskynním systémem v Moravském krasu. Tento mohutný jeskynní systém ponoru Jedovnického potoka je totiž probádán v délce přes šest kilometrů a místy leží v hloubce až dvě stě dvacet metrů pod povrchem. Nově objevené podzemní prostory nemají výraznou krápníkovou výzdobu, je to spíš soustava říčních chodeb s jedním menším dómem. "Zajímavostí jsou malá Plitvická jezera - bílé sintrové kaskády, po nichž teče potůček a po nichž se i chodí," dodal Šimíček.

(iš)

Publikováno: Mladá Fronta DNES, str. 01, 12.4.2003

Úvod > Jeskyně > Svážná studna > Archiv