Úvod > Expedice > Liptovský kras
Liptovský kras
Liptovský kras - září 2002
Liptovský kras - listopad 2002
- Nová hydrologická pozorování v Nové Stanišovské jeskyni
- Stará Poľana
Liptovský kras - duben 2003
Liptovský kras - leden 2004
Liptovský kras - září 2002
Akce ZO 6-12 Speleologický klub Brno se zúčastnili i členové Suchého Žlebu Pavel a Zdeněk Dvořákovi.
Autem z Brna vyráží Petr Nováček, Bída, Vodouch, Kuča a Igor, my jedeme nakonec vlakem. Během čtyř dnů jsme navštívili Velkou, Malou a Novou Stanišovskou jeskyni, v poslední jmenované byl prostřílen nouzový průlez nad 1. sifonem v Chodbe utrpenia. Dále jsme částečně prolezli Zlomiska - jeden z nejdelších jeskyních systémů na Slovensku s pěknou krápníkovou výzdobou a kopali v Židově jeskyni. Po celou dobu panovalo nad Nízkými Tatrami pěkné počasí a pobyt byl obohacen o několik hereckých představení "Kuče". Chlapci ze Speleoklubu mají zajímavé zvyky, např. před vstupem do jeskyně sypou karbid místo do karbidky po stole. Dle archeologů se prý jedná o starý rituál z doby bronzové na usmíření podzemních démonů a doprovázel jej vždy stav mírné anestesie. Vidíte, jak blahodárné je držet se tradice.
Zdeněk Dvořák
 Židova jaskyňa |
 Židova jaskyňa |
 |
 Jaskyňa zlomísk |
 Jaskyňa zlomísk |
 Jaskyňa zlomísk |
 Jaskyňa zlomísk |
 Veľká Stanišovská jaskyňa |
 Malá Stanišovská jaskyňa |
Liptovský kras - listopad 2002
Expedice pořádané ZO 6-12 Speleologický klub Brno se také zúčastnil náš člen Zdeněk Dvořák.
Nová hydrologická pozorování v Nové Stanišovské jeskyni
Popis
Dne 17. 11. 2002 jsme v ranních hodinách (6:30 - 10:00 hod.) podnikli rekognoskaci Nové Stanišovské jeskyně. Za vchodem bylo ve Vodní puklině pouze 10 - 15 cm vody, což je ideální stav pro prohlídku dalších částí jeskyně. Je zajímavé, že i když tekl Stanišovskou dolinkou potůček a všechny její ponory byly aktivní, Vodná puklina byla takřka bezvodá.
Mezi 1. pieskovým sifonem a Vodnou puklinou
stála mělká louže, která nedosahovala ani okraje
hrázky za kterou leží stupeň (u m. b. č. 13) směřující do Vodní pukliny. Ve 2. pieskovom sifonu
byla též jen malá louže o hloubce vody cca 1 cm.
Aktivitu vyvíjely ponory směřující do Odtokové chodby a Papekových chodeb.
V ústí Chodby utrpenia se nacházel vodní sifon se silně proudící vodou, takže Hlavním tahem protékal aktivní tok, který vytvářel před Papekovými chodbami malý splav s burácejí vodou, mizící v ústí trativodné chodby.
Díky uměle rozšířené plazivce (P. Nováček, P. Procházka) nad 1. sifonem Chodby utrpenia bylo možné poměrně bez problémů překonat sifon jeho nadlezením. Další 2. sifon byl též zcela zatopen, takže jsme jej překonali výstupem do vyššího patra přes Smradľavou dieru.
Aktivní tok jsme zastihli až u Rázcestia u m. b. č. 64 a v dalším úseku chodeb až po Šrolův dóm. Zde vyvěral aktivní tok z ústí Pieskovej chodby u m. b. č. 67. Potůček si dále zřejmě vytvořil cestu skrz balvanitý zával, pokrývající dno Zrúteného dómu.
S podzemním potokem se setkáváme pak až po překonání Zrúteného dómu v Chodbe diamantových pieskov. Za m. b. č. 96 je chodba zcela uzavřena sifonem. Dále již nebyl aktivní tok nikde v jeskyni spatřen.
Pro jistotu ještě procházíme Bridlicovou chodbu, která nejeví žádné znaky vodního toku. Sifon z dychom je zatopený stejně jako při naši prohlídce na jaře (m. b. č. 296 je pod vodní hladinou).
Ještě se trochu motáme na rozcestí (Bridlicová ch. /Sifón Ventil/ Slivkový komín), pod kterým se drží poměrně rozsáhlé vodní jezero, hluboké 20 - 50 cm, ve kterém však voda zřejmě neproudí.
Závěr
Průzkumem jeskyně za vyššího vodního stavu se podařilo vysledovat část podzemního toku (cca 350 m), jehož úsek se předpokládal již dříve (srv. Hochmuth - Holúbek 1996). Jeskyní protékalo v době rekognoskace více než 10 l/s, neboť v činnosti byly oba jeskynní ponory (Papekové ch. a Odtokova ch., do Vodné pukliny však zřejmě v poslední době vůbec nepřetekly. Z. Hochmuth a P. Holúbek předpokládali další občasný přítok ze směru od Chodby k povrchu k sifonu Ventil, nám se podařilo tento předpoklad alespoň částečně potvrdit, neboť za naši přítomnosti zde ještě stálo poměrně rozsáhlé jezero s drobným, částečně zaplaveným přítokovým korýtkem, směřujícím od Chodby k povrchu k jezeru. Aktivní přítok jsme tu ale již nezastihli.
Potvrdil se také předpoklad obou výše zmíněných autorů o inundaci Pieskove ch. (ve směru ke Srolovu d.), Zrúteného dómu a Diamantových pieskov - směr toku byl však nyní potvrzen ve zcela opačném směru. Poměrně vydatný tok vyvěrá v chodbě Diamantové piesky, podtéká Z část Zrúteného dómu a kaskáduje Pieskovými ch. až do Šrolova dómu.
Nejzajímavější se momentálně jeví chodba Diamantové piesky, kde je zdroj poměrně vydatného přítoku vod. O rozsáhlosti neznámého jeskynního úseku, který musí za sifonemtéto chodby pokračovat, svědčí též existence valounků nekrasového původu o větší zrnitosti. Směr průzkumu je vytýčen dosud neprozkoumaným rozšířením mezi m. b. č. 105 a 106 (srv. Hochmuth - Holúbek 1996, 83).
Petr Kos - Zdeněk Dvořák
Literatura
- Z. Hochmuth - P. Holúbek (1996): Geomorfologické pomery a topografia Novej Stanišovskej jaskyne, Slovenský kras 34, Liptovský Mikuláš, 75-90
Stará Poľana
|
|
|
|
Liptovský kras - duben 2003
Akce
ZO 6-12 Speleologický klub Brno.
Kvůli nečekanému posunutí termínu expedice na Kanin jsem se na poslední chvíli rozhodl prožít letošní Velikonoce u našich východních sousedů. Kromě tradičního programu - kopání v Židovské jeskyni a střílení ve Zlomiskách (průzkum komínu Večný dážď) se mi poštěstilo shlédnout i velmi hezkou Medvědí jeskyni a Demänovskou ľadovou, kde jsme zmapovali některé boční partie a slavný labyrint se tak rozrostl o pár desítek metrů. Ve Zlomiskách jsme sice postoupili jen o pár metrů, ale ve vstupu do volného pokračování nám zabránila jen slabá skalní kulisa, kterou už jsme nestihli efektivně zrušit.
Zdeněk Dvořák
 Před Demänovskou ľadovou |
 Demänovská ľadová jaskyňa |
 Demänovská ľadová jaskyňa |
Liptovský kras - leden 2004
No to je dneska Waterloo, pane Dvořák, ohodnotila paní profesorka moje znalosti historie 19. století, nakonec se ale udobřila a vyřkla kouzelnou formulku "za tři" a umožnila mi tak po dlouhé době odejet do Nízkých Tater. Tam už dva dny pobývala na boudě v Jánské dolině sebranka ve složení Petr Nováček s dcerou, Bída a Hečoun z Tišnova. O nic jsem naštěstí nepřišel, neboť se až doposud shodou okolností zabývali rekreační činností, kterou umožnila pěkná nadílka sněhu, jenž stále připadával.
Jako do první díry jsme vyrazili do Čierné dolinky - občasné vyvěračky, která je téměř celá ve své délce uměle rozšířená a má směřovat někam na Starý hrad. Další den jsme se vydali do Zlomísk. Nejprve jsme zkoušeli pár nadějných úžin (prolézt se ale opravdu nedaly), potom jsme na konci Púchovej chodby lokalizovali průvanové místo v závalu, po jehož částečném rozebrání jsme už nakukovali úžinou do asi pět metrů dlouhé prostory. K dalšímu úspěšnému rozebírání je však nezbytná trhavina. Do odjezdu jsem si ještě udělal výlet na salaš na Ohništi, kde právě v té době tábořila šestičlenná skupina Plániváků s cílem sestoupit do tamních propastí Ohniště a Havran.
Domů jsme jeli v sobotu, což se ukázalo jako výhodný tah, protože silnice byly nádherně prázdné a cesta i v pěti v jedné škodovce utekla poměrně rychle.
Zdeněk Dvořák