Speleoproject Kanin
Kanin - září 2002
Kanin - leden 2003
Kanin - únor 2003
Kanin - září 2003
Kanin - září 2002
Na druhý
týden zářijové expedice vyrážím s přáteli z Plánivské ZO - Tomášem Rothem
a Čírou. Cílem je systematický průzkum po domluvě se Slovinci nám přiděleného úseku krasové
planiny pod vrcholem Laška Planja (2448 m). Týden před námi zde již působí Pavouk, Raďas,
Vodouch a nové posily Koty z Prahy - Michal, Vláďa a Tista. Poslední tři jmenovaní také
zůstávají na svazích kaninských hor s námi. Výzkum je plně zaměřen na hledání nových
vchodů, které by nás přivedly do vytouženého, kilometr hlubokého jeskynního systému, jakých
je zde skryta spousta. Že to nebude zas až tak lehké, jsme zjistili hned v následujících
dnech po prolezení řady vchodů, končících v hloubce několika málo metrů beznadějně
v suti, nebo ledovými zátkami. S Tomem jsme se dostali nejhlouběji asi 55 m. Ne že by
nás to nějak moc překvapovalo, ale touha po bezedných propastech, nekonečných meandrech,
gigantických dómech a dírách v overalu se jen těžko skrývá. V našem případě zůstalo
bohužel jen u těch děr. Ostatní na tom nebyli o moc lépe, ale nakonec se na nás přece jen
usmálo štěstí. Nedlouho před odjezdem se podařilo Čírovi s Michalem ve hřebenu nad
Breznem (-850) najít nadějný vchod, který dostal pracovní název KM 48. Do odjezdu se podařilo
dosáhnout hloubky - nepamatuji se přesně - snad kolem 100 m, ale naštěstí ne konce.
V té chvíli jsme ještě nevěděli, co nás zde v zimních měsících následujícího roku
potká.
Zdeněk Dvořák
 Velki Babanski Škedenj |
 Laška planja |
 Laška planja |
 Dom Petra Skalarja z planiny |
 Průzkum vchodů na planině |
 Bivak |
 Průzkum vchodů na planině |
 Průzkum vchodů na planině |
 Průzkum vchodů na planině |
Kanin - leden 2003
Akce se zúčastnilo celkem 22 lidí (ČR, SR, Polsko), za Suchý Žleb Zdeněk Dvořák a Oldřich Večerek.
Středa, 8.1.
V šest hodin ráno vyjíždím z Brna s Robertem, Knakem, Pavoukem a Mattesem. Vzhledem ke kvalitě vozu a kuráži našeho řidiče (Robert) jsme za šest hodin v Bovci a vzápětí na chatě. Zde se setkáváme s houfem jeskyňářů ze všech možných evropských zemí. Na Kaninu totiž v těchto dnech působí tým Cavex, jehož většinu tvoří speleologové z bývalého Sovětského Svazu, a který se zabývá výzkumem Skalarjeva brezna (-911). S nimi přijel slušný počet jeskyňářů z Atén a množství lidí ubytovaných na Domu Petra Skalarja tak dosahuje několika desítek. V rámci sdružení Kóta 1000 jsou zde ještě Poláci a Slováci a z nastalého Babylonu jazyků nakonec vítězně vychází Ruština.
Vodouch, Michal, Vláďa, Petr, Kubrt - KM48 - dostávají se asi do -160 m. Jeskyně stále pokračuje téměř kolmo dolů úzkými stupni.
Martin, Tomek, Daniel - Velbo, vystrojeni do -470 m, potom zůstávají přes noc v bivaku u vchodu.
Macoň, Milík, Braňo - transport materiálu
ke vchodu do Velba a zpět.
Čtvrtek, 9.1.
Mattes, Braňo - KM 48 - po sérii užších stupňů tvořících asi 250 m hlubokou vstupní partii (Fuckermann passages) jeskyně konečně "chytá švuňk" a otevírá se do první prostornější šachty o hloubce 30 m, na níž za kratičkým meandrem navazuje další, teď již mnohem hlubší propast (Shubby Dubby).
Medzo, Milík - Velbo, dostrojeni p501 a založeni podzemního bivaku.
Tomek, Martin, Daniel se vrací z bivaku na chatu.
Vodouch, Michal, Petr, Kubrt - v KM 48 dosahují hloubky cca 300 m a zastavili se v místě, kde se jeskyně lomí do propasti neznámé hloubky. Vhozený kámen rachotí v jícnu propasti přes deset sekund a odhady jsou tak značné.
Mates, Braňo se vrací z KM 48.
Macoň, Knak, Robert - Velbo - dostrojují z -500 do -850. Macoň - návrat ze dna p501.
Vodouch, Michal, Kubrt - návrat z KM 48.
Petr, Medzo, Milík - z Velba -501 nahoru.
Kvůli nadmíru nadějným objevům rušíme s Pavoukem plánovaný sestup do Velba a vydáváme se s dvěma sty metry lan do KM 48.
Pátek, 11.1.
Během noční akce se nám podařilo zdolat stupeň o hloubce 150 m. Propast je opravdu úctyhodná, po chvíli se rozevírá do šířky cca 20 m. V dolní polovině ji skalní mosty rozdělují na tři větve, z nichž jedna pokračuje ještě asi o 100 m hlouběji, na což již lana nestačí, a tak se zastavujeme na kruhovém balkoně. Propast jsme pojmenovali Child of Time (vymyslel Pavouk, který statečně mrznul nahoře, dokud nebyla vystrojena až dolů) a to podle pětimetrového zaklíněného kamene v jejím ústí. Je prý jen otázkou času, kdy spadne. Ven vylézáme asi v 8 hod. ráno. Počasí se oproti včerejšku znatelně změnilo, panuje mráz silný a začíná foukat. Vítr postupně zesiluje a odpoledne dosáhl podle zpráv z lanovky rychlosti 130 km/h. Cesta nám za těchto podmínek trvala pochopitelně o něco déle, nicméně to stačilo na to, aby se ukázalo, že obyčejné holínky z ochranných oděvů jsou sice ve vysokohorském terénu v kombinaci s mačkami použitelné, ne však dostačující. Na jejich sundávání se podílela skoro celá Kóta a některé prsty nebylo cítit až do jara.
Knak, Robert - návrat z Velba, dostrojení do dna -850 m.
Michal, Petr, Vláďa - domů
Kyselda, Raďas, Olda, Filip - čekají dole v Bovci na lanovku, která nejede kvůli větru.
Sobota, 12.1.
Vichr 130 km/h, mráz.
Mattes, Knak, Robert - přesun na lanovku.
Milík, Kubrt, Vodouch, Macoň - domů.
Neděle, 13.1.
Mattes, Knak, Robert - domů.
Kyselda, Raďas a Olda konečne dorážejí na chatu.
Všichni odpočívají.
Pondělí, 14.1.
Medzo, Pavouk - Velbo -850 m, průzkum poslední studny, lokalizace průvanu, odstrojení jeskyně do -501 m.
Kyselda, Raďas - Velbo - focení, -570 m, zpět na bivak do -501.
Úterý, 15.1.
Přijíždí Romec a Lojza Nejezchleb.
Po několika dnech nicnedělání se jde opět pod zem. S Braňem a Oldou jdeme do Velba pro materiál do -501 m. Sestup je opravdovým zážitkem, neboť až na tuto kótu je to jedna obrovská vertikála a statistiky o ní hovoří jako o třetí největší na světě. Stěna, po které se sestupuje je v délce asi 250 m celá pokryta silnou vrstvou ledu, který na několika místech tvoří mnohametrové stalaktity.
Kyselda, Raďas, Medzo, Pavouk - focení v šachtě p501.
Středa, 16.1.
Raďas, Olda, Romec - retransport materiálu od Velba na chatu.
Lojza - vynášky / snášky.
Čtvrtek, 17.1.
S Kyseldou jdeme do KM 48, ale kvůli mnoha problémům se nám nedaří vyplnit téměř nic ze stanoveného programu a vracíme se z -480 m zpět.
Pavouk, Braňo - KM 48, přestrojení pomocí vrtačky Bosch vstupní části.
Romec, Olda - definitivní odstrojení Velba a retransport materiálu od vchodu na chatu.
Raďas - retransport materiálu od vchodu do Velba.
Ostatní - retransport materiálu z chaty na lanovku.
Lojza - vynášky / snášky
Pátek, 18.1.
S Kyseldou vylézáme v ranních hodinách. Spíme v bivaku u Velba. Ten potom likvidujeme a odnášíme na chatu.
Všichni odjíždí z Bovce domů.
Zdeněk Dvořák
Kanin - únor 2003
Akce se zúčastnili za Suchý Žleb Pavel a Zdeněk Dvořákovi.
Pátek, 21.2.
Odjezd většiny účastníků z Brna směr Bovec.
Sobota, 22.2.
Sraz ráno na lanovce kolem 10 hod. Obvyklá doprava nahoru spojená s transportem materiálu nutného pro výzkum. S Pavlem a Braněm odpoledne vyrážíme vyšlapat stopu k jeskyni a vybudovat předsunutý camp u vchodu. Zbytek až do večera nosí na svých statných hřbetech lana, kotvení a další nezbytnosti. Počasí je teplé, sněhu od ledna mírně ubylo. Z Prahy mezitím vyráží další milovníci vertikál.
Neděle, 23.2.
První úkol, který je nutný splnit hned na začátku expedice je odstranění zaklíněného kamene (Motörhead) v ústí p150 Child of Time. Mattes, vybraný pro tento úkol se však roznemohl, a tak jsem nakonec pověřen vykonat dílo zkázy spolu s Medzem, hlavním střelmistrem, který zároveň obstaral nějaký ten gram plastické trhaviny. Balvan je na druhý pokus úspěšně odstřelen do hlubiny, a jeho pád doprovázený ohlušujícím rachotem opravdu připomínal koncert stejnojmenné kapely. Pavouk ve stejnou dobu přestrojuje pomocí vrtačky vstupní partie Fuckermann passages do -200 m.
Přijíždí Knak, Robert, Doktor a Zdeněk Šlaunek.
Marty s Pavlem - mapují od koty -250 níže. Ve 03 hod. ráno vylézají z -340 m a tráví zbytek noci ve stanu u vchodu.
Pondělí, 24.2.
Knak, Robert - KM 48 s cílem explorace na čele od -480 m dál. Při sestupu málem dochází k tragédii. Pár metrů od místa odstřelu se totiž uvolňuje kotvení spolu se skalním blokem i dobře kotveným Robertem. Ten následně padá 4 m do lanového průvěsu přepínky ve studni p150. Ve téže propasti o 50 m níže kličkuje Knak před padající skalnatou "popelnicí". Vše naštěstí končí jen odřeninami.
Doktor, Zdeněk - transport dalšího materiálu k díře.
Macoň, Braňo - dostrojení pomocí vrtačky Fuckermann passages.
Úterý, 25.2.
Knak, Robert - explorace dvou větví - Black Death a WTC. Obě pokračují vertikálními stupni, po kterých přechází přibližně ve stejné hloubce, tj. necelých 600 m, do úzkých meandrů se zatím neznámým pokračováním.
Macoň, Braňo - vylézají z -300 m.
Marty, Pavel - mapování z -340 m dál.
Zdeněk, Doktor - výměna lan do -340 m.
Středa, 26.2.
Medzo, Pavouk - explorace na čele, založení bivaku v -500 m v jedné z objevených větví. Nedaří se jim překonat úzký meandr se silným průvanem.
Márty, Pavel - vrací se z mapování z -550 m.
Zdeněk, Doktor - vrací se z výměny lan.
Čtvrtek, 27.2.
Medzo, Pavouk - návrat.
S čerstvě uzdraveným Mattesem vyrážím na poslední exploraci únorové akce s cílem najít pokračování větve WTC. To se nám daří nečekaně snadno, neboť meandr je jen pár metrů dlouhý a za ním jsou opět volné studny. Vše mapujeme.
Pátek, 28.2.
Po noclehu likvidujeme bivak a vylézáme na povrch.
Macoň, Márty, Doktor, Pavel - filmování pod p150 Child of time na -480, retransport materiálu.
Knak, Zdeněk -340, přestrojování p80 Shubby Dubby shaft.
Sobota, 1.3.
Macoň, Marty, Doktor, Pavel - návrat z filmovací akce, na chatě ráno ve 04 hod.
Knak, Zdeněk - ven z přestrojovací akce, na chatě ve 04 hod.
Odjezd
Zdeněk Dvořák
Kanin - září 2003
Akce se účastnili: za Suchý Žleb Pavel a Zdeněk Dvořákovi, dále Jiří Kyselák - Hcl, Roman Šebela - Romec, Lenka Ševčíková, Oldřich Štos - Pavouk, Petr Vodák - Vodouch, Helena Vysoká - Helča, Robert Židlický - Bob.
Pátek 19.9.: Odjezd ve večerních hodinách. Po menších peripetiích zaviněných neznalostí Brna a obchodních center na jeho jižním okraji se setkáváme s posádkou dalšího auta u "velkého" Tesca, které nám až do dnešních dnů zůstalo utajeno. Budeme si tam asi muset něco koupit.
Sobota 20.9.: Tentokrát už bez potíží se posádky obou vozidel potkávají v ranních hodinách v Bovci u lanovky. Následuje transport materiálu na Dom Petra Skalarja a seznámení se s novými podmínkami panujícími na chatě, která je nyní v soukromých rukách. S Pavlem se přesouváme na malý plácek asi 200 m od chaty, kde stavíme suchožlebský minitábor. Zbytek dne jsme využili pro malý výlet na boční vrchol Hudi Vršiče.
Neděle 21.9.:
Počasí je velmi teplé, nebe úplně bez mraků a člověk si ani nepřipadá jako
na horách, ale někde na pláži. Chtělo by to trošku změnu. Před pálivým sluncem se schovávají
do KM 48 - Češka Jama jako první Pavouk, Helča a Vodouch s cílem vybudovat bivak
v pasáži Tora Bora (-560 m) a Pavel s Petrem mířící do neprozkoumaných odboček
v horních partiích jeskyně. Vodouch se však kvůli zdravotním potížím vrací zpět a
za zbytkem výpravy místo něj pokračuje Pavel. S Bobem vyrážíme odpoledne. Po cestě se
k nám nad Shubby Dubby Schaft přidává osiřelý Petr, kterému se nahoru očividně moc nechce.
V meandru pod Tora Bora rozšiřuje Bob pomocí patronek úzké místo nad prvním menším stupněm,
prohlížíme bez úspěchu zával na dně Kamenolomu (-654 m) a vynášíme odtud 150 m lana.
Pondělí 22.9.: Jdeme do druhé větve jeskyně, končící dosud neprolezeným meandrem, ke kterému se dostáváme novou snazší cestou přes Sleeping Schaft. Meandr se nám daří po chvíli překonat, stejně jako další, asi sedmimetrový stupeň, ale zastavuje nás teď už bez lana neslezitelný schod, z jehož prahu je vidět do poměrně rozsáhlého dómu. Vracíme se do bivaku, kde se střídáme s první skupinou, která se vrací na povrch. Přes den spíme. Na chatu přijíždí Kyselda s Romecem. Večer jdeme tentokrát s lany do nově objevených prostor. Cestou vše mapujeme. Námi nalezený dóm o výšce přes 50 m a podobné šířce je na dně zcela vyplněn obrovským závalem bez zjevného volného pokračování a jako možnost dalšího postupu se jeví jen výstup na rozsáhlou galerii roztáhlou po celé jeho šíři. Rozpaky o tom, kde vlastně jsme, vyřešil záhy Robert a jeho nález cibule. Oba jsme pak s jistotou poznali, že se nacházíme na dně dómu ve Velbu, asi 50 m pod místem zimního bivaku, odkud zjevně pochází i ona oblíbená zelenina. Propojením Češka Jama s Breznem pod Velbom vznikl systém -921 m hluboký. V současnosti se jedná o druhý nejhlubší sytém na platě Kaninski Podi. Renejevo brezno -1070 m, Češka - Velbo -921 m, Skalarjevo brezno -911 m, Vrtiglavica -643 m, Mala Boka +650 m.
Úterý 23.9.:
Dopoledne vstupuje do jeskyně Kyselda a Romec. Potkáváme se s nimi
ve vrchních partiích P150 Child of Time. Pavouk a Helča odjíždějí domů. Ostatní zůstávají
na chatě. Večer se připravuje na vstup Vodouch a Pavel, ale kazí se počasí a proto oba ruší
večerní sestup. Z babího léta fučák, mlha a vytrvalý déšť, později se přidávají i blesky.
Voda otáčí zpět i Kyseldu a Romeca. Ve Fuckermann Passages si někdy člověk připadá jako
ve sprchovém koutě. Po půlnoci se vracíme všichni zpět na chatu.
Středa 24.9.: Celý den rest. Můj stan, který podlehl horskému větru a dešti už v úterý, skýtá jen mizernou ochranu před živly, a proto se rozhoduji po noci v louži pro potupnou kapitulaci a jdu si zaplatit nocleh na chatě. Celý den trávíme zabaleni ve spacácích. K večeru se počasí uklidňuje, přestává sněžit, trhají se mraky.
Čtvrtek 25.9.: Počasí je opět slunečné, pouze se znatelně ochladilo. Vodouch a Pavel sestupují na -570 m. Střílí v meandru Jack Rozparovač, rozšiřují nejužší místa. Meandr (spojení s Velbem) je tak úzký, že jen transporták s vrtačkou se protahuje dvacetimetrovým meandrem hodinu. Kyselda dostrojuje P150 Child of Time. S Petrem Čáslavským likvidujeme bivak a fotíme. Lenka, Romec a Robert provádí povrchový průzkum kolem Brezna nad Velbom (nový název pro Češka Jama, dosud však nedošel k masovějšímu užívání).
Pátek 26.9.: Všichni vylézají v časných ranních hodinách z jeskyně. Transport materiálu na chatu. Likvidace, třídění a uskladnění materiálu. Ve 13:00 hod. jedeme lanovkou do údolí. Konec akce.
Zdeněk Dvořák
|
|
|